S-200

S-200 Angara/Vega/Dubna (rusky C-200 Ангара / Вега / Дубна, v kódu NATO SA-5 Gammon) je sovětský protiletadlový raketový systém, určený k likvidaci prostředků vzdušného napadení, jako jsou taktické a strategické bombardéry, balistické střely a vrtulníky letící ve velkých a středních výškách v podmínkách aktivního a pasivního radioelektronického rušení. Tento systém pracuje za všech povětrnostních podmínek ve dne i v noci. Lze jej také použít k napadení pozemních a námořních cílů.

S-200
TypProtiletadlový systém
Místo původu SSSR
Historie služby
Používána1967–dosud
Historie výroby
KonstruktérAlmaz-Antej
NPO Almaz
Navrženo50. léta
VariantyS-200, S-200V (S-200VE), S-200D (S-200DE), S-200A

Vývoj

Vývoj raketového protiletadlového systému dlouhého dosahu byl spuštěn v roce 1958 v konstrukční kanceláři Almaz pod kódovým označením "Angara" a v roce 1967 byl zaveden do výzbroje Vojsk protivzdušné obrany pod označením S-200. Prakticky všechny důležité objekty v Sovětském svazu byly pod ochranou tohoto systému. Počátkem 70. let byl systém modernizován - v roce 1970 vznikla verze S-200V "Vega" a v roce 1975 S-200D "Dubna". Modernizované varianty byly schopny zasahovat vzdušné cíle na větší vzdálenost a také ve větších nadmořských výškách. Později vznikly i exportní verze, které byly počátkem 80. let 20. století dodány pod označením S-200V "Vega-E" do NDR, Polska, Československa (stanoviště Rapotice u Rosic a Brdy), Bulharska, Maďarska, KLDR, Libye a Sýrie. Začátkem devadesátých let zakoupil komplex S-200V i Írán.

Systém byl určen především k ochraně sovětského vzdušného prostoru proti americkým strategickým bombardérům, letadlům AWACS a strategickým špionážním letounům (včetně SR-71), které zavedení tohoto systému donutilo pohybovat se pouze za hranicemi chráněného státu.

Popis
Kabina obsluhy radiolokátoru K-1V a radar 5N62V

Naváděcí lokátor předá informace o cíli do řídícího počítače rakety a ta ho už od startu sleduje samostatně vlastním radiolokátorem. Čtyři startovací motory používají pevné palivo, hlavní motor kapalné palivo a okysličovadlo. Manipulace je tedy dosti náročná a vzhledem k agresivitě okysličovadla je po určité době v pohotovostní poloze nebo několika uvedeních do pohotovosti nutno raketu zlikvidovat, např. cvičnou střelbou. Usazení rakety do pohotovostní polohy je plně automatizováno pomocí nabíjecího zařízení.[1] Bojová hlavice proti letícím cílům exploduje v jejich blízkosti a ničí je principem brokovnice (cca 200 000 ocelových kuliček).

Raketa 5V28 na odpalovací rampě 5P72V

Systém S-200 tvoří:

  • naváděcí rádiolokátor 5N62
  • kabina přípravy startu
  • odpalovací rampy 5P72V
  • nabíjecí zařízení 5Ju24M

Varianty
  • S-200A "Angara" - byla zavedena v roce 1967, rakety V-860 (5V21) nebo V-860P (5V21A), dosah 180 km, max. výška 20 km.
  • S-200V "Vega" – zavedená v roce 1970, raketa V-860PV (5V21P), dosah 240 km, max. výška 29 km. Střela má poloaktivní radarové navádění.[2] S raketou V-870 má dálkový dosah až 300 km a výškový 40 km.
    • S-200M "Vega-M" - verze vybavená raketami V-880 (5V28) nebo V-880N (5V28N2), dosah 300 km, max. výška 29 km.
    • S-200VE "Vega-E" - exportní verze s raketou V-880E (5V28E), dosah 240 km.[3][4]
  • S-200D "Dubna" - zavedená v roce 1975, s raketami 5V25V, V-880M (5V28M) nebo V-880MN (5V28MN2), má dálkový dosah až 300 km a výškový 40 km. [5]
Technické údaje
Parameter S-200A "Angara" S-200V "Vega" S-200D "Dubna"
Dálkový dosah 17 - 180 km 17 - 240 km 17 - 300 km
Výškový dosah 0,5 - 20 km 0,5 - 40 km 0,3 - 40 km
Délka rakety 10600 mm 10800 mm 10800 mm
Ráže rakety 860 mm 860 mm 860 mm
Celková hmotnost 7100 kg 7100 kg 8000 kg
Hmotnost hlavice 217 kg 217 kg 217 kg

Uživatelé
Uživatelé protiletadlového systému S-200 (současní modře, bývalí červeně)
Důstojníci 231. protiletadlového raketového pluku u komplexu S-200VE Vega-E v Sýrii, cca 1983
Ukrajinské S-200

Současní uživatelé

Bývalí
  • Bělorusko Bělorusko – mělo ve službě cca 4 prapory.
  • Československo Československo – 5 praporů, které po rozdělení ČSFR získalo Česko.
  • Česko Česko – získalo všechny československé S-200. Byly vyřazeny v roce 1997 bez náhrady.
  • Gruzie Gruzie
  • Libye – měla ve službě 8 praporů.
  • Maďarsko Maďarsko – mělo ve službě 1 prapor.
  • Moldavsko Moldavsko – mělo ve službě 1 prapor.
  • Mongolsko Mongolsko– Mongolská lidová armáda zařadila systém S-200 do služby v roce 1985 a je velmi nepravděpodobné, že jsou dodnes ve službě.
  • Východní Německo Východní Německo – používalo 4 prapory.
  • Německo Německo – získalo 4 prapory z bývalé NDR, vyřazeny okolo roku 1991.
  • Sovětský svaz Sovětský svaz – s vyřazováním S-200 se začalo v 80. letech. Než mohl být dokončen proces postupného vyřazování, byly S-200 přemístěny do nástupnických zemí SSSR.
  • Ukrajina Ukrajina – poslední divize byla vyřazena 30. října 2013[6].

Odkazy

Reference
  1. JANDA, Petr. Brdy - stránky milovníků brdských hvozdů - Klondajk - Upřesňující informace. www.brdy.org [online]. [cit. 2018-08-17]. Dostupné online.
  2. ЗЕНИТНЫЙ РАКЕТНЫЙ КОМПЛЕКС БОЛЬШОЙ ДАЛЬНОСТИ С-200 (SA-5 Gammon)
  3. Зенитная ракетная система большой дальности действия С-200ВЭ
  4. Система С-200. www.soldiering.ru [online]. [cit. 2017-10-10]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2015-09-24.
  5. Зенитный ракетный комплекс С-200В Вега
  6. mil.in.ua [online]. [cit. 2017-10-10]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-07-16.

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.