Sü Ta

Sü Ta (čínsky pchin-jinem Xú​ Dá, znaky 徐達; 13321385) byl čínský generál, jeden ze zakladatelů říše Ming. Byl přítelem a předním vojevůdcem Chung-wua, prvního mingského císaře, a stal se tchánem jeho syna a třetího mingského císaře Jung-leho.

Sü Ta

Sü Ta, ilustrace knihy 晩笑堂竹荘畫傳 (Wan-siao tchang-ču čuang-chua čchuan), 1921

Jiná jména Tchien-te
Narození 1332
Feng-jang, An-chuej, říše Jüan
Úmrtí 1385
Pohřben/a hrobka Sü Taa na hoře Čung-šan, Nanking
Tituly a úřady
Hlavní rádce zleva v ústředním sekretariátu
Období 1371
Předchůdce Li Šan-čchang
Nástupce neobsazeno, od 1377 Chu Wej-jung
Panovník Chung-wu
Hlavní rádce zprava v ústředním sekretariátu
Období 1368–1371
Předchůdce – (nově zřízeno)
Nástupce Wang Kuang-jang
Panovník Chung-wu
kníže z Čung-šan (中山王)
Období posmrtně (1385)
vévoda z Wej (魏国公)
Období 1370–1385
Předchůdce
Nástupce Sü Chuej-cu
Vojenská kariéra
Války povstání rudých turbanů (1353–1368), války říše Ming s Mongoly (1368–1372 a od 1380)

Národnost chanská
Země říše Jüan, povstalecká říše Sung, říše Ming
Děti Sü Chuej-cu,
Sü Tchien-fu,
Sü Jing-sü,
Sü Ceng-šou,
císařovna Sü I-chua,
3 další dcery
Příbuzní císař Jung-le (zeť)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jméno

Sü Ta používal zdvořilostní jméno Tchien-te (čínsky pchin-jinem Tiāndé, znaky 天德). Za zásluhy o stát obdržel posmrtné jméno Wu-ning (čínsky pchin-jinem Wǔ​níng, znaky zjednodušené 武宁, tradiční 武寧).

Život

Sü Ta pocházel z okolí Feng-jangu, narodil se roku 1332. Roku 1353 se připojil k povstání rudých turbanů, namířeného proti mongolské vládě nad Čínou, jako jeden z 24 společníků Ču Jüan-čanga, svého přítele z dětství a budoucího císaře Chung-wua. Stal se jedním z nejpřednějších Čuových důstojníků a později generálů, vedl Čuovy armády v bojích proti oddílům věrným mongolské říši Jüan i proti konkurenčním povstaleckým vůdcům.

Koncem roku 1367 Ču Jüan-čang udělil třem svým nejbližším rádcům a generálům tituly vévodů, přičemž Sü Ta obdržel titul vévody z Wej (魏国公).[1] Roku 1368, poté co se Ču Jüan-čang prohlásil prvním mingským císařem, vedl Sü Ta severní tažení mingské armády proti mongolské říši Jüan. Na podzim 1368 dobyl Peking a donutil jüanského císaře Togon Temüra ustoupit z Číny na sever.

Při následujících bojích s Mongoly armáda pod jeho vedením roku 1370 dočasně obsadila Karakorum, hlavní město Mongolska, a získala tisíce zajatců. Pronikl dokonce za Jabloňový hřbet do Zabajkalska, severněji než jakákoli čínská armáda v historii.[2]

Začátkem roku 1376 se jeho dcera Sü I-chua provdala za Ču Tiho, čtvrtého syna Ču Jüan-čanga.[3] I další dvě dcery Sü Taa se staly manželkami císařových synů, a sice třináctého – Ču Kueje, a dvaadvacátého – Ču Jinga.

Od roku 1381 velel pohraniční armádě na severozápadních hranicích říše, přičemž sídlil v pekingu, kde žil i jeho zeť Ču Ti. Každoročně se vracel do hlavního města, Nankingu, podat hlášení císaři a setkat se z rodinou.[4]

Sü Ta onemocněl a zemřel v Nankingu 17. dubna 1385,[5] za nejasných okolností, nicméně nikdy nebyl obviněn ze zrady ani spiknutí, jako řada jeho méně šťastných spolubojovníků. Podle lidové legendy byl alergický na husy, a zemřel poté, co se neodvážil odmítnout husu poslanou mu císařem a snědl ji.[6]

V uznání jeho mimořádného přínosu byl pohřben v areálu císařského pohřebiště u Nankingu, na severní straně hory Čung (Čung-šan).[5] Jeho postavení knížete z Wej zdědil nejstarší syn Sü Chuej-cu, jehož potomci drželi titul vévody z Wej až do zániku říše Ming v polovině 17. století. Současně od počátku 15. století do poloviny 17. století držel rod jeho čtvrtého syna Sü Ceng-šoua hodnost vévody z Ting (定国公).

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Xu Da na anglické Wikipedii.

  1. LANGLOIS, John D. The Hung-wu reign, 1368–1398. In: MOTE, Frederick W.; TWITCHETT, Denis C. The Cambridge History of China Volume 7: The Ming Dynasty, 1368–1644, Part 1. Cambridge: Cambridge University Press, 1988. ISBN 0521243327. S. 107. (anglicky)
  2. Xu Da [online]. Encyclopædia Britannica Online [cit. 2011-01-28]. Dostupné online. (anglicky)
  3. TSAI, Shih-Shan Henry. Perpetual Happiness: The Ming Emperor Yongle. Seattle, Wash.; Chesham: University of Washington Press; Combined Academic, 2002. 286 s. Dostupné online. ISBN 0295981245. S. 28. (anglicky) [Dále jen Tsai (2002)].
  4. Tsai, s. 31–32 a 37.
  5. Tsai, s. 37–38.
  6. DENG, Yinke. History of China. Beijing: China Intercontinental Press, 2007. Dostupné online. ISBN 9787508510989. S. 131–132. (anglicky)

Externí odkazy


This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.