Chu Wej-jung

Chu Wej-jung pocházel z okresu Ting-jüan (dnes součást prefektury Čchu-čou v provincii An-chuej. Byl jedním z prvních podporovatelů Chung-wua, postupně účastníka povstání rudých turbanů, důstojníka, pak generála povstaleckých vojsk, nakonec zakladatele a prvního císaře říše Ming, která v závěru bojů ovládla Čínu.

S podporou Li Šan-čchanga, jehož byl příbuzným,[1] postupoval v úřadech, až byl jmenován císařovým hlavním rádcem (丞相, čcheng-siang).[2] V této funkci stál v čele ústředního sekretariátu (中書省, čung-šu šeng) a řídil veškerou civilní správu říše Ming; v moderní terminologii byl předsedou vlády.

Koncem roku 1379 byl odvolán z úřadu a počátkem následujícího roku náměstkem cenzora obviněn z pokusu o svržení císaře.[2] Vyšetřovatelé záhy zkonstruovali obraz spiknutí v čele s Chuem, které mělo s podporou části armády, ale také mongolské a japonské vlády, za cíl státní převrat včetně zavraždění císaře.[3] Popraven byl 12. února 1380 společně s nejvyšším cenzorem Čchen Ningem.[3] Čistka však pokračovala dále, zahynuli i vzdálení příbuzní obviněných, jejich pomocníci a chráněnci, příbuzní těchto chráněnců atd., celkem 30 000[3] nebo 40 000[4] lidí.

Pád Chu Wej-junga doprovázela i reorganizace nejvyšších orgánů státní správy. Ústřední sekretariát byl zrušen a šestice ministerstev přímo podřízena císaři, Hlavní vojenská komise stojící v čele ozbrojených sil byla rozdělena na pět vzájemně nezávislých komisí, Cenzorát (kontrolní úřad) byl reorganizován.[5]