Sü Pen

Sü Pen
Jiná jména	Sü Jou-wen, Pej-kuo-šeng
Narození	1335[1]
Úmrtí	1380[1]
Země	říše Jüan, království Wu, říše Ming
Povolání	úředník
Znám jako	básník, esejista a malíř
	Některá data mohou pocházet z datové položky.; Chybí svobodný obrázek.

Sü Pen (čínsky pchin-jinem Xú Bēn, znaky zjednodušené 徐贲, tradiční 徐賁; 1335–1380) byl čínský básník, esejista a malíř žijící na přelomu jüanského a mingského období, jeden ze „čtyř velikánů ze Su-čou“.

Jména

Sü Pen používal zdvořilostní jméno Jou-wen (čínsky pchin-jinem Yòuwén, znaky 幼文) a pseudonym Pej-kuo-šeng (čínsky pchin-jinem Běiguōshēng , znaky 北郭生).

Život

Rodina Sü Pena pocházela z Čchang-čou (v provincii Ťiang-su), žil zprvu v západočínské provincii S’-čchuan, později v Su-čou (v Ťiang-su), předním kulturním centru tehdejší Číny.

Vynikl jako malíř-krajinář i básník. Zapojil se do sučouských literárních kruhů, se svými vrstevníky, básníky a malíři Kao Čchim, Jang Ťim a Čang Jüem je zahrnován mezi „čtyři velké literáty ze Su-čou“. Čtveřice ještě s dalšími sučouskými literáty tvořila umělecký kroužek zvaný „přátelé od severní hradby“, pod neformálním vedením Kao Čchiho.[2]

V polovině 50. let 14. století v rámci bojů za povstání rudých turbanů (proti nadvládě mongolské říše Jüan) si Su-čou za své sídlo zvolil Čang Š’-čcheng, jeden z povstaleckých generálů; Sü Pen přijal místo v jeho administrativě.[2] Roku 1367 byl Čang Š’-čcheng poražen Ču Jüan-čangem, který se příští rok jmenoval císařem nové říše Ming a sjednotil Čínu pod svou vládou. Sü Pen od roku 1374 působil v úřadech mingského režimu.

Zemřel roku 1380 z přirozených příčin,[3] či v důsledku politické perzekuce.[4]

Reference

NIENHAUSER, William H, a kol. The Indiana Companion to Traditional Chinese Literature. Bloomington: Indiana University Press, 1986. 1050 s. ISBN 0253329833, ISBN 9780253329837. S. 470–471. (anglicky)
CHANG, Kang-i Sun. Literature of the early Ming to mid-Ming (1375–1572). In: CHANG, Kang-i Sun; OWEN, Stephen. The Cambridge History of Chinese Literature : Volume 2. Cambridge, New York, Mebourne, Madrid, Cape Town, Singapore, Sao Paulo, Delhi, Dubai, Tokyo: Cambridge University Press, 2010. [Dále jen Chang]. ISBN 0521116775, ISBN 9780521116770. S. 1–62, na s. 5. (anglicky)
WIXTED, John Timothy. Poetry of the Fourteenth Century. In: MAIR, Victor H. The Columbia History of Chinese Literature. New York: Columbia University Press, 2001. ISBN 0-231-10984-9. S. 390–409, na s. 398. (anglicky)
Chang, s. 6.

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.

[nienhauser_470_471-1] NIENHAUSER, William H, a kol. The Indiana Companion to Traditional Chinese Literature. Bloomington: Indiana University Press, 1986. 1050 s. ISBN 0253329833, ISBN 9780253329837. S. 470–471. (anglicky)

[chang_5-2] CHANG, Kang-i Sun. Literature of the early Ming to mid-Ming (1375–1572). In: CHANG, Kang-i Sun; OWEN, Stephen. The Cambridge History of Chinese Literature : Volume 2. Cambridge, New York, Mebourne, Madrid, Cape Town, Singapore, Sao Paulo, Delhi, Dubai, Tokyo: Cambridge University Press, 2010. [Dále jen Chang]. ISBN 0521116775, ISBN 9780521116770. S. 1–62, na s. 5. (anglicky)

[wixted_398-3] WIXTED, John Timothy. Poetry of the Fourteenth Century. In: MAIR, Victor H. The Columbia History of Chinese Literature. New York: Columbia University Press, 2001. ISBN 0-231-10984-9. S. 390–409, na s. 398. (anglicky)

[chang_6-4] Chang, s. 6.