Síran vápenatý

Síran vápenatý je anorganická sloučenina se vzorcem CaSO4, vápenatá sůl kyseliny sírové. Je to běžná laboratorní a průmyslová chemikálie. Ve formě γ-anhydritu (téměř bezvodá forma) se používá jako desikant. Používá se také na silnicích jako bílé čáry[zdroj?], které jsou nesmírně důležité pro bezpečnost, též k flokulaci ve výrobcích, jako je tofu[1]. V přírodní podobě je nerafinovaný síran vápenatý průsvitný, krystalický bílý kámen. Prodává se i ve verzi s barevným indikátorem – impregnovaný chloridem kobaltnatým, který funguje jako indikátor vlhkosti a barví materiál do růžova až modra.

Síran vápenatý

Hemihydrát síranu vápenatého

Obecné
Systematický název síran vápenatý
Triviální název sádra (hemihydrát)
Latinský název Calcii sulfas
Anglický název Calcium sulfate
Německý název Calciumsulfat
Sumární vzorec CaSO4
Vzhled bílá práškovitá nebo krystalická látka
Identifikace
Registrační číslo CAS 7778-18-9
10034-76-1 (hemihydrát)
10101-41-4 (dihydrát)
PubChem 24928
Číslo RTECS WS6920000
Vlastnosti
Molární hmotnost 136,14 g/mol
145,15 g/mol (hemihydrát)
172,17 g/mol (dihydrát)
Teplota tání 1 450 °C
Teplota změny krystalové modifikace 1 193 °C (β → α)
Teplota dehydratace 163 °C (- H2O, hemihydrát)
128 °C (-3/2 H2O, dihydrát)
163 °C (-2 H2O, dihydrát)
Hustota 2,964 g/cm³
2,32 g/cm³ (dihydrát)
Index lomu nDa= 1,569 8
nDb= 1,575 4
nDc= 1,613 6
dihydrát
nDa= 1,520
nDb= 1,524
nDc= 1,530
Tvrdost 3,5
2 (dihydrát)
Rozpustnost ve vodě 0,298 g/100 g (20 °C)
0,275 g/100 g (25 °C)
0,209 g/100 g (30 °C)
0,164 g/100 g (60 °C)
0,162 g/100 g (100 °C)
hemihydrát
0,32 g/100 g (20 °C)
0,16 g/100 g (60 °C)
0,07 g/100 g (100 °C)
dihydrát
0,241 g/100 g (0 °C)
0,26 g/100 g (20 °C)
0,26 g/100 g (60 °C)
0,222 g/100 g (100 °C)
Součin rozpustnosti 9,12×10−6
Relativní permitivita εr 6,09
5,66 (dihydrát)
Měrná magnetická susceptibilita −4,47 10−6 cm3 g−1
−4,759 10−6 cm3 g−1 (hemihydrát)
−5,33 10−6 cm3 g−1 (dihydrát)
Struktura
Krystalová struktura jednoklonná (α)
kosočtverečná bazálně centrovaná (β)
šesterečná (γ)
jednoklonná (δ)
jednoklonná (hemihydrát, α)
klencová (hemihydrát, β)
jednoklonná bazálně centrovaná (dihydrát)
Hrana krystalové mřížky β-modifikace
a= 699,1 pm
b= 699,6 pm
623,8 pm
dihydrát
a= 568 pm
b= 1 518 pm
c= 629 pm
β= 113°50´
Termodynamické vlastnosti
Standardní slučovací entalpie ΔHf° −1 434,1 kJ/mol
−1 425,2 kJ/mol (γ)
−1 574,6 kJ/mol (δ)
−1 576,7 kJ/mol (hemihydrát, α)
−1 574,6 kJ/mol (hemihydrát, β)
−2 022,6 kJ/mol (dihydrát)
Entalpie rozpouštění ΔHrozp −132 J/g
Standardní molární entropie S° 106,7 J K−1 mol−1
108 J K−1 mol−1 (γ)
108 J K−1 mol−1 (δ)
138 J K−1 mol−1 (hemihydrát, α)
134 J K−1 mol−1 (hemihydrát, β)
194,1 J K−1 mol−1 ('dihydrát)
Standardní slučovací Gibbsova energie ΔGf° −1 321,9 kJ/mol
−1 313,5 kJ/mol (γ)
−1 435,9 kJ/mol (δ)
−1 436,7 kJ/mol (hemihydrát, α)
−1 435,9 kJ/mol (hemihydrát, β)
−1 797,4 kJ/mol (dihydrát)
Izobarické měrné teplo cp 0,732 1 J K−1 g−1
0,736 1 J K−1 g−1 (γ)
0,727 5 J K−1 g−1 (δ)
0,834 J K−1 g−1 (hemihydrát, α)
0,856 J K−1 g−1 (hemihydrát, β)
1,080 J K−1 g−1 (hemihydrát, β)
Bezpečnost
R-věty žádné nejsou
S-věty žádné nejsou
NFPA 704
0
1
0
Není-li uvedeno jinak, jsou použity
jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa).
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Hemihydrát (CaSO4.0,5H2O) se běžně označuje jako sádra, kdežto dihydrát (CaSO4.2H2O) se přirozeně vyskytuje jako minerál sádrovec. Bezvodá forma je též přítomná v přírodě jako β-anhydrit. V závislosti na metodě kalcinace dihydrátu síranu vápenatého se rozlišují specifické hemihydráty: alfa-hemihydrát a beta-hemihydrát[2]. Liší se jen ve velikosti krystalů. Krystaly alfa-hemihydrátu jsou prizmatičtější a při smíšení s vodou tvoří silnější a tvrdší superstrukturu[3].

Související články

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Calcium sulfate na anglické Wikipedii.

  1. "About Tofu Coagulant." http://www.soymilkmaker.com/coagulant.html Retrieved 9 Jan. 2008.
  2. H F W Taylor, Cement Chemistry, Academic Press, 1990, ISBN 0-12-683900-X, pp 186-187
  3. Archivovaná kopie. www.plastermaster.com [online]. [cit. 2009-09-19]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-09-25.

Externí odkazy

Literatura

  • VOHLÍDAL, JIŘÍ; ŠTULÍK, KAREL; JULÁK, ALOIS. Chemické a analytické tabulky. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 1999. ISBN 80-7169-855-5.
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.