Síran kobaltnatý

CoSO₄ se průmyslově vyrábí reakcí kovového kobaltu s kyselinou sírovou, dle rovnice:

${\displaystyle {\mathsf {Co+H_{2}SO_{4}\ \to \ CoSO_{4}+H_{2}}}}$

Kobalt reaguje s kyselinou sírovou za vzniku síranu kobaltnatého a vodíku.

Zásadně se nepoužívá možnost výroby reakce kyseliny sírové s nerosty kobaltu, kobalt se v nich totiž vyskytuje ve formě sulfidů, arsenidů, sulfidoarsenidů, či je v kombinaci s jinými kovy (často s niklem či železem, zřídka olovem). V případě této výroby by v lepším případě vytvářelo sírany kontaminované sírany železa, niklu a jiných kovů; v horším případě by však vznikaly i prudce jedovaté plyny sulfan a arsan (arsenovodík).
Je však možné nechat nerosty této látky oxidovat kyslíkem za zvýšené teploty a následně odstranit nečistoty, které se usadí na samém dně a ty, které plavou na povrchu. Vzniklé oxidy není třeba redukovat za vzniku kovu, lze je použít rovnou na výrobu této sloučeniny. Reakce pak probíhá:

${\displaystyle {\mathsf {CoO+H_{2}SO_{4}\ \to \ CoSO_{4}+H_{2}O}}}$

Oxid kobaltnatý reaguje s kyselinou sírovou za vzniku síranu kobaltnatého a vody.

Na výrobu velice čisté látky se však používá první zmíněná možnost výroby.
Laboratorně lze nechat reagovat uhličitan kobaltnatý či hydroxid kobaltnatý s kyselinou sírovou.

Tato látka reaguje se sulfidem sodným za vzniku sulfidu kobaltnatého a síranu sodného, dle rovnice:

${\displaystyle {\mathsf {CoSO_{4}\,(aq)+Na_{2}S\,(aq)\ \to \ CoS\,(s)+Na_{2}SO_{4}\,(aq)}}}$

Tato látka se využívá na galvanické pokovování kobaltem. Vezme se koncentrovaný roztok této látky. Kladná elektroda (anoda) je z kobaltu, jako záporná elektroda (katoda) je do roztoku vložen předmět, který má být pokoven. Dále se tato látka používá na výrobu sulfidu kobaltnatého výše uvedenou rovnicí, jehož roztok v oleji se používal jako černý inkoust.

Tato látka je ve velkém množství jedovatá pro člověka i pro ostatní živočichy, LD₅₀ této láky pro krysu při orálním podání je asi 424 mg/kg. V práškovité formě je tato látka karcinogen třídy 2B, vdechování prachu této látky je spojováno s karcinomem plic.

Pro kvalitativní potvrzení přítomnosti této látky srážecí metodou je nejprve potřeba potvrdit přítomnost kobaltového iontu. Na to stačí, aby byl roztok této látky smíchán s roztokem hydroxidu sodného (či draselného), za vzniku tmavě modré sraženiny. Pro definitivní potvrzení se zpravidla provádí ještě jeden test shody, kupříkladu s uhličitanem sodným tvoří fialovou sraženinu či se sulfidem sodným vytváří tmavou sraženinu.
Dalším krokem je zjištění přítomnosti síranového iontu. To se nejčastěji provádí reakcemi s chloridem hořečnatým a chloridem vápenatým, aby reakce proběhla rychleji, přidává se do zkumavky malé množství ethanolu. S chloridem vápenatým vznikne bílá sraženina, zatímco s chloridem hořečnatým sraženina nevznikne, čímž se odlišuje od uhličitanů a hydroxidů.

Pro kvantitativní analýzy se používá chelatonická titrace, která však je ovlivňována i jinými případnými solemi, které se ve vzorku vyskytují.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Cobalt(II) sulfate na anglické Wikipedii.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu síran kobaltnatý na Wikimedia Commons