Ryzec peprný

• Lactarius piperatus (L. ex Fr.) S. F. Gray
• Agaricus piperatus (L.) Pers. 1753
• Lactifluus piperatus (L.) Kuntze 1891
• Lactifluus piperatus (L.) Roussel 1806
• Lactarius vellereus (Fr.) FR.

Klobouk je 6 - 20 cm velký, má bílou nebo slabě nažloutlou barvu a je lysý, suchý a nelesklý. V mládí je tvar klobouku ploše vyklenutý, potom zploštělý až uprostřed prohloubený (nálevkovitý tvar). Ve staří se na něm vyskytují nahnědlé skvrny po poškození.[1]

Lupeny jsou husté, nízké, úzké a mají bělavou až nažloutlou barvu.[2]

Třeň je 3 - 10 cm dlouhý a 1 - 3 cm tlustý. Má bělavou barvu, válcovitý tvar a je krátký, tuhý a lysý.[2]

Dužina je tvrdá a bělavá, která na řezu roní bílé mléko s palčivou chutí, které na vzduchu nemění barvu.[1] Ryzec peprný je lupenitá houba s nevláknitou kruchou dužninou. Kruchá dužnina znamená, že při nalomení se vláknitě netřepí. To se děje díky kulovitým buňkám, které mají ryzce místo vláknitých hyf.[3]

Výtrusy mají elipsoidní tvar a jsou neúplně síťnaté a amyloidní. Jejich velikost je 8 - 9,5 x 5,5 - 7 µm.[4]

Lactarius piperatus

Ryzec peprný roste v jehličnatém i listnatém lese za suchého počasí hlavně v doubravkách a bučinách. Nejvíce se vyskytuje v mírném pásu severní polokoule.[1]

Distribution of Lactarius piperatus

Ryzce peprného si můžeme splést s ryzcem pýřitým (Lactarius vellereus), který má stejný tvar, ale liší se chlupatým na okraji až huňatým kloboukem.[1] Také si ho můžeme splést s ryzcem zelenajícím (Lactarius glaucescens) lišící se zelenajícím mlékem.[4]

Další podobnou houbou je holubinka bílá (Russula delica), která se liší výškou a hlavně chutí.[5]

Ryzec peprný je nejedlá houba, za jedlý jej lze považovat pouze po speciální úpravě.[4] U citlivějších nebo alergických osob může vyvolat trávicí potíže.[6] Po usmažení nebo opečení s cibulkou a slaninou je to výborná pochoutka. V Karpatech je ryzec jedna z nejchutnějších hub domorodých obyvatel, kteří si s touto houbou dochucují kukuřičnou kaši.[1]