Ryan Walter

S juniorskou kariérou začal v ročníku 1973/74 prvně v lize BCJHL v týmu Langley Lords, kde se předvedl v 62 odehraných zápasů v nichž nasbíral 102 bodů. V ročníku stihl odehrát dva zápasy v lize WCHL v týmu Kamloops Chiefs, za odehrané zápasy si nepřipsal žádný bod. V Langley Lords strávil další sezónu, ve které odehrál a nasbíral deset zápasu a bodů méně než v předminulé sezóně, za to v Kamloops Chiefs odehrál celkem jedenáct zápasů a připsal si první body, celkem nasbíral v sezóně 14 bodů. V Kamloops Chiefs se od sezóny 1974/75 stal kmenovým hráčem klubu, a ve třetí sezóně v Chiefs nasbíral 99 bodů. Poslední ročník ve WCHL strávil v klubu Seattle Breakers, kde nasbíral nejvíce bodů za svoji kariéru ve WCHL. Za jeho výkony byl zvolen nejužitečnějším hráčem ligy a získal trofej Four Broncos Memorial Trophy. V létě roku 1978 byl draftován týmem Washington Capitals v 1. kole celkově 2.

Po draftu se hned připojil do klubu Capitals, kdy v první sezóně 1978/79 si připsal 55 bodů. Po vydařené sezóně jako nováček, byl zvolen kapitán mužstva a v sestavě udělali první řadu se spoluhráči Mike Gartner a Dennis Maruk. Během jeho času v Capitals, si zahrál v kanadským národním týmů v mistrovství světa v roce 1979, 1981 a 1982. 9. září 1982 byl společně s Rickem Greenem vyměněn do týmu Montreal Canadiens za Douga Jarvise, Roda Langwaye, Craiga Laughlina a Briana Engbloma.

V Canadiens si poprvé vyzkoušel playoff v NHL, ale byli vyřazeni hned v prvním kole. Canadiens se každou sezónou probojovával do playoff a v sezóně 1985/86 vyhráli Stanley Cup, i když se Walter zranil v playoff je vyryto jeho jméno ve Stanley Cupu. Do finále playoff vkročili opět v sezóně 1988/89, a ve třetím zápasu, kdy se nerozhodlo v základní části, vstřelil vítězný gól ve druhém prodloužení, a Canadiens vedlo díky němu sérii 2-1. Nicméně, Calgary Flames odvrátil sérii a vyhráli Stanley Cup v sérii 2:4. Za Canadiens odehrál celkem devět sezón, i když ho v poslední sezóně za klub trápilo poraněné zápěstí. 26. července 1991 podepsal smlouvu jako volný hráč s klubem Vancouver Canucks, kde odehrál poslední zápasy v kariéře. V roce 1992 získal trofej Bud Man of the Year. V Canucks plnil roli jako obranný útočník ale byl znám jako tvrdý útočník a tvrdě pracující hráč, který byl vynikající na vhazování. Po ukončení kariéry pracoval jako viceprezident Asociace hráčů NHL.

17. června 2008 byl jmenován asistentem hlavního trenéra Alaina Vigneaulta v klubu Vancouver Canucks [1]. V Canucksu již působil a hráčskou kariéru, v klubu odtrénoval dvě sezóny. 21. září 2010 byl jmenován hlavní trenér ženského Kanadského hokejového týmu, který získal zlatou medaili v roce 2010 na Four Nations Cup.

Od roku 1993 do roku 1998 působil jako komentátor ve společnosti TSN. V této funkci komentoval zápasy v ligách NHL, CHL a mezinárodní zápasy. Za mezinárodní zápasy komentoval světový pohár, jeden zápas v mistrovství světa juniorů, a čtyři zápasy v mistrovství světa. Od roku 1996 do roku 2002 pracoval v televizích BCTV, Rogers SportsNet a VTV jako komentátor týmu Vancouver Canucks. Občas komentoval v rádiu Tom Larscheid, fotbalové zápasy.Jeho častější spolukomentátoři byli Jim Robson, Jim Hughson a John Shorthouse.