Ruský toy

Čtyřměsíční štěně ruského toye

Na počátku 20. století byl jedním z nejoblíbenějších psích plemen v Rusku anglický toy teriér. Mezi lety 1920–1950 byl jejich chov téměř zastaven a počet jedinců se dostal na kritickou úroveň. Začátkem 2. poloviny 20. století se ruští chovatelé pokoušeli plemeno obnovit. Takto vyvinutá štěňata se vzhledově navzájem poměrně dost lišila, rozhodně nešlo o čistokrevné anglické toy teriéry. Zlom nastal 2. října 1958, kdy se v Moskvě narodila dvěma anglickým toy teriérům tři štěňata, z nichž dvě byla hladkosrstá a jedno dlouhosrsté, černé se žlutými znaky. Mělo být utraceno, ale chovateli se zjevně zalíbilo. Věnoval jej Jevgenii Fominičně Žarové, pejsek dostal jméno Čikki a dokonce se zúčastnil psí výstavy. Pro svůj neotřelý vzhled byl velmi obdivovaný a jeho majitelka se rozhodla zachovat takovýto profil v jeho rodové linii i dál. Hledala mu typově podobné feny a vzhled Čikkiho tak získávala další štěňata.

V roce 1966 byl dlouhosrsté variantě uznán první standard, který platí víceméně dodnes. Později, v roce 1988, došlo k již zmiňovanému spojení hladkosrsté a dlouhosrsté varianty a na počátku 21. století došlo ke zjednodušení názvu. Od té doby hovoříme o této psí rase právě jako o ruském toyi.[2]

Ruský toy má jemnou kostru a slabé svalstvo. Působí křehkým a elegantním dojmem. Není u něj příliš patrný pohlavní dimorfismus.[3] Ideální výška v kohoutku je pro psy i feny 24 cm. Obecně je tolerováno +- 5 cm výšky. Hmotnost se u psů i fen pohybuje ideálně do 3 kg.

U hladkosrstých by srst měla být lesklá, bez lysin a podsady a měla by těsně přiléhat. Dlouhosrstí by měli mít srst 3 až 5 cm dlouhou, mírně zvlněnou či rovnou. Na nohou srst tvoří jemné praporce, zatímco na hlavě je znatelně kratší. Na tlapkách srst překrývá drápky a na uších tvoří výrazné praporce, které jsou pro ruského toye charakteristické. Barva srsti bývá černá, hnědá nebo tzv. modrá s pálením. Možné je i zbarvení červené. Jsou preferovány syté odstíny.

Ruský toy má vysokou lebku, štíhlou tlamu a malé zuby. Jeho oči jsou kulaté, tmavé a poměrně velké. Bývají daleko od sebe a hledí vpřed. Víčka má malá, buď černá, nebo v barvě srsti. Uši jsou velké, tenké a přímo vztyčené. Horní linie trupu rovnoměrně spadá od kohoutku ke špičce ocasu. Má silný a rovný hřbet, oválný hrudní koš a vtažené břicho. Končetiny jsou rovné, jemné, zadní bývají mírně širší než přední. Tlapky směřují rovně, drápky a polštářky jsou tmavé nebo odpovídají zbarvení srsti. Ocas je nesený vysoko. Většinou bývá kupírovaný, ponechané jsou dva nebo tři obratle. Pokud není kupírovaný, má zahnutý, šavlovitý tvar.[4][3]

Ruský toy většinou velmi silně přilne ke svému majiteli a hlídá jej na každém kroku. K cizím lidem může být zpočátku nedůvěřivý. Nebývá agresivní, ale je pozorným hlídačem a na příchozí zpravidla upozorní svým štěkotem. Dobře se snáší s dětmi, ačkoliv nemusí strpět bouřlivé hry malých dětí.[2] Většinou mu nedělá problém ani soužití s jinými domácími zvířaty.[5]

Ruský toy patřil ještě do nedávné doby k neuznaným plemenům FCI a nesl také název moskevský toy teriér. V roce 2006 došlo k  jeho prozatímnímu uznání Mezinárodní kynologickou federací a změně oficiálního názvu do dnešní podoby. Je zařazen do skupiny 9 FCI ke společenským plemenům.

V České republice není tolik rozšířeným plemenem, potkat jej můžete převážně na výstavách, kde si ho ovšem můžete snadno splést s jinými trpasličími plemeny. V ČR se ročně odchová asi 20 štěňat.