Rudolf Watzke

Josef Watzke se narodil v Mimoni 5. dubna 1892 v rodině malíře pokojů Josefa Watzkeho a jeho manželky Johanny.[1] Po maturitě na národní a měšťanské škole se naučil řemeslu svého otce, které také praktikoval. Prošel první světovou válkou, kde strávil 2,5 roku v ruském zajetí, a po skončení první světové války pokračoval ve svém řemesle jako malíř pokojů. Rád zpíval v práci a nic nenasvědčovalo tomu, že by se měl stát profesionálním pěvcem. Jeho pěvecký talent objevil až hudební ředitel církevního sboru Emil Kühnel, který ho doporučil pro další pěvecký výcvik u významného chorvatského zpěváka Drageho Kreißla – Hauptfelda v Liberci, kde začala Watzkeho pěvecká kariéra. Mladý Rudolf Watzke velmi rychle pochopil své poslání, které se rozhodl uskutečnit, a stal se z něho velmi pilný student.

Následovalo studium v Bayreuthu, kde vystudoval s podporou rodiny Siegfrieda Wagnera. Dále studoval zpěv u prof. Karla Kittela a u Bankhorta v Karlsruhe.

Poprvé veřejně vystoupil na pěveckém festivalu v Bayreuthu v roce 1923 a okamžitě získal angažmá ve státní opeře v Berlíně, kde v letech 1924–1928 vystupoval. V Berlíně bydlel až do roku 1942. Po ukončení angažmá v berlínském divadle v roce 1928 vystupoval již jen jako zpěvák oratorií. Rudolf Watzke se stal prvním rozhlasovým zpěvákem v Berlíně a absolvoval dlouhé pěvecké turné do Skandinávie, Maďarska, Řecka a Bulharska. Vystoupil také ve své rodné Mimoni, jako host na scéně tehdejšího lesního divadla a v Mimoni také uspořádal benefiční koncert na podporu zakoupení nových varhan do zdejšího kostela sv. Petra a Pavla. Spolupracoval mezi jiným i s Českou filharmonií.[2] Spoluúčinkoval v Beethovenově Deváté symfonii s Berlínskou filharmonií, pod vedením Wilhlema Furtwänglera, s Tillou Briemem, Elisabeth Höngenovou, Peterem Andersem a sborem Bruna Kittela (vydáno na deskách Vox Turnabout, Classica d'Oro, Hudba a umění, Opus Kura, Tahra, SWF), která byla odehrána v Berlíně na slavnostním večeru 20. dubna 1942 k oslavě Hitlerových narozenin, za přítomnosti Josepha Goebbelse.[3]

20. října 1918 se oženil s Martou Moravcovou, původem z Vratislavic u Liberce.[1] Jeho druhá žena byla pianistka Liiana Christová, původem ze Sofie, dcera bulharského skladatele.[4] Z tohoto manželství vzešly dvě děti – syn a dcera. Po návratu z Berlína, v roce 1942 bydlel v Liberci, odkud byl v roce 1946 vysídlen do Brém. Jeho rodina jej v roce 1948 následovala a následně se s celou rodinou odstěhoval z Brém do Wuppertalu, kde 18. prosince 1972 zemřel.

Pamětní deska na rodném domě Rudolfa Watzkeho

Alba[5]

• Písně z díla Ludviga van Beethovena Symfonie č. 9 „Chorál“. Toto album má 6 verzí.

• Písně z díla Ludviga van Beethovena a Wilhelma Furtwänglera. Symfonie č. 9 Londýn 1937.
• Písně z díla Ludviga van Beethovena a Wilhelma Furtwänglera. Symfonie č. 5 C Minor, Symfonie č. 9 „Chorál“. Toto album má dvě verze.
• Písně z díla Ludviga van Beethovena a Wilhelma Furtwänglera a Johannese Brahmse. Symfonie č. 9 „Chorál“, St. Antoni Variace. Toto album má dvě verze.
• Písně z díla Ludviga van Beethovena Symfonie č. 9 D-Moll. Toto album je nazpívané se symfonickým tělesem NDR-Chor.[6]

Singly

• Arie z opery Trubadúr 1928
• Arie z opery Toreador

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Rudolf Watzke na německé Wikipedii.

• Literatura o Rudolfovi Watzkem v Katalogu německé Národní knihovny

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Rudolf Watzke na Wikimedia Commons