Rudolf Jan z Morzinu

Erb hrabat Morzinů

Pocházel z Čech, narodil se jako syn Blažeje z Morzinu a jeho manželky Jeronýmy Althannové hraběnky ze Salwarolu. Měl bratry Pavla z Morzinu († 1688), s nímž byl v roce 1632 povýšen do stavu svobodných pánů a v roce 1636 do stavu říšských hrabat. Pavel vlastnil panství Vrchlabí, Lomnici nad Popelkou a Křinec. Měli ještě dva mladší bratry Laelia a Martia, kteří prosluli smělostí a padli v boji ve španělské válce.

Rudolf Jan působil nejprve ve službách polského krále Zikmunda III., poté sloužil v moskevském knížectví a nakonec ve službách císaře Ferdinanda II.

V roce 1631 během třicetileté války se stal velitelem Nového Braniboru, po obléhání však musel vydat město Švédům. V září 1631 bojoval v bitvě u Breitenfeldu a vedl pluk pod velením Albrechta z Valdštejna do Čech, aby zde doplnil zásoby. Poté postavil vojsko o síle 3000 mužů, aby potlačil vzbouřené sedláky v Horních Rakousích. Poté po boku Valdštejna bojoval v bitvě u Lützenu, odkud táhl dále na Svídnici.

1633 se stal generálvachmistrem a 13. října téhož roku ve Stínavě obklíčil sbor hraběte Jindřicha z Thurnu a jeho podplukovníka Duvala. V roce 1634 bojoval ve Falcku proti Švédům a účastnil se také obléhání Řezna a jeho podíl na vítězství u Nördlingenu byl natolik významný, že si jeho statečnosti všiml sám císař a poslal Morzinovi děkovný dopis. Poté byl Morzin ve Slezsku povýšen na generála-polního zbrojmistra.

V téže době jej však neustále pronásledoval švédský maršál Johan Banér. 2. prosince 1635 Morzin dobyl Havelberg a dále po šestitýdenním obléhání Stargard v Pomořanech osvobodil Švédy obléhaný Gartz. Jelikož však Švédové získali posily, musel se Rudolf z Pomořan stáhnout. Táhl nejprve do Hořova a odtud dále do Slezska, přičemž jej pronásledoval také švédský generál Wrangel.

Morzin se spojil s oddíly saského kurfiřta a Melchiora z Hatzfeldu, a roku 1636 se opět vydal do Pomořan. V bitvě u Wittstocku 24. září 1636 utrpěl porážku a po zranění hlavy přišel o oko.

Od roku 1637 pronásledoval Banéra v Pomořansku. V roce 1638 byl jmenován polním maršálem v Saském kurfiřtství. Spojil své síly s císařskými aby mohl Švédy pronásledovat do Meklenburska, zde však utrpěl velké škody při náhlém švédském útoku u Dömitze, což překazilo jeho plány.

V následujícím roce byl povolán do Vídně, kde byl jmenován válečným radou a komorníkem a podílel se na hlavních strategických rozhodnutích.

Později se vrátil do Saska, kde se spojil s císařskými oddíly generála Jana Kryštofa z Puchheimu a pokusil se osvobodit Švédy obležený Freiberg. Byli však poraženi Švédy pod velením maršála Banéra v bitvě u Saské Kamenice a Puchheim navíc padl do zajetí. Po této porážce byla důvěryhodnost Rudolfa Morzina v Sasku natolik poškozena, že byl ze své funkce propuštěn.

Následně odjel do Čech a žil střídavě v Praze a na svých panstvích. Zemřel v Praze roku 1648.

• Jakob Christoph Beck, u. a. Neu-vermehrtes Historisch- und Geographisches Allgemeines Lexicon, s. 1094, Digitalisat
• Johann Friedrich Gauhe, Historisches helden- und heldinnen-lexicon, s. 1027 Digitalisat