Rudolf Furtmüller

Působil jako majitel nemovitostí a poštmistr ve Stockerau.[1]

V mládí přišel o matku. Základní školu navštěvoval ve Vídni a v Českých Budějovicích. Pak studoval na vyšší reálné škole a roku 1855 dobrovolně nastoupil do armády, k 4. regimentu polní artilérie. V roce 1859 byl povýšen na podporučíka. Z armády vystoupil 24. října 1860. Následně převzal poštovský úřad v Stockerau. 19. srpna 1861 mu císař udělil privilegium erbovního poštmistra. Téhož roku se oženil s Franziskou Öttl. Byl aktivní i veřejně a politicky. Zvolen byl do obecní rady a od srpna 1870 do 3. ledna 1891 vykonával úřad starosty Stockerau. Jako starosta musel zvládnout ekonomické dopady odchodu vojenské posádky z města a regulace Dunaje, při níž se koryto řeky a s ním související lodní přeprava vzdálila od Stockerau. V roce 1884 se ve městě konala úspěšná zemědělsko-živnostenská výstava. Došlo k rozvoji průmyslu, k založení živnostenské odborné školy a výstavbě nové budovy dívčí školy. V roce 1871 byla otevřena veřejná nemocnice, roku 1874 provedena přístavba radnice a roku 1888 otevřena plynárna. V lednu 1891 z funkce starosty odstoupil a město mu tehdy udělilo čestné občanství. V červnu 1896 získal Řád Františka Josefa.[2]

V letech 1871–1890 rovněž zasedal jako poslanec Dolnorakouského zemského sněmu. Na sněmu byl členem stavebního a správního výboru.[2]

Byl také poslancem Říšské rady (celostátního parlamentu Předlitavska), kam nastoupil v prvních přímých volbách roku 1873 za kurii městskou v Dolních Rakousích, obvod Korneuburg, Stockerau, Zistersdorf. Do parlamentu se vrátil ve volbách roku 1885, nyní za kurii venkovských obcí, obvod Korneuburg, Ober-Hollabrunn atd.[3] V roce 1873 se uvádí jako Rudolf Furtmüller, majitel nemovitostí a c. k. poštmistr, bytem Stockerau.[4]

V roce 1873 do parlamentu nastupoval za blok ústavověrných (tzv. Ústavní strana, centralisticky a provídeňsky orientovaná), v jehož rámci představoval mladoněmecké křídlo.[5] V roce 1878 zasedal v mladoněmeckém poslaneckém Klubu pokroku.[6] Po volbách roku 1885 patřil do klubu Sjednocené levice, do kterého se spojilo několik ústavověrných proudů německých liberálů.[7] Po rozpadu Sjednocené levice přešel do frakce Německý klub.[8] V roce 1890 se uvádí jako poslanec obnoveného klubu německých liberálů, nyní oficiálně nazývaného Sjednocená německá levice.[9]

V červenci 1895 odešel z poštmistrovské funkce na penzi. Zemřel v červnu 1911.[2]