Rudolf Adam von Hackelberg-Landau

Pocházel z šlechtického rodu Hackelberg und Landau. Patřilo mu panství Großpertholz, Kehrbach a Reichenau. V roce 1852 byl povýšen na c. k. komořího.[2]

Byl aktivní i politicky. 31. ledna 1867 byl zvolen na Štýrský zemský sněm za kurii velkostatkářskou.[2] Zemský sněm ho 23. dubna 1867[2] zvolil i do Říšské rady (tehdy ještě volené nepřímo) za kurii velkostatkářskou ve Štýrsku. Opětovně byl zemským sněmem do Říšské rady delegován i v roce 1870 (19. září 1870 složil slib) a 1871. Uspěl i v prvních přímých volbách do Říšské rady roku 1873 za kurii velkostatkářskou ve Štýrsku. Mandát zde obhájil i ve volbách roku 1879, volbách roku 1885, volbách roku 1891, volbách roku 1897 a volbách roku 1903. Poslancem byl až do své smrti roku 1903 (tedy nepřetržitě 36 let). Pak ho nahradil Carl Lamberg.[3]

V zákonodárných sborech byl členem bloku ústavověrných, konkrétně jako šlechtic patřil k provídeňsky orientované Straně ústavověrného velkostatku.[1] Po volbách v roce 1873 se uvádí coby jeden z 67 členů staroliberálního Klubu levice, vedeného Eduardem Herbstem.[4] Rovněž po dalších volbách se v říjnu 1879 uvádí jako člen staroněmeckého Klubu liberálů (Club der Liberalen) na Říšské radě.[5] Od roku 1881 patřil do klubu Sjednocené levice, do kterého se spojilo několik ústavověrných proudů německých liberálů.[6] Za tento klub byl do parlamentu zvolen i ve volbách roku 1885.[7] Po rozpadu Sjednocené levice přešel do frakce Německorakouský klub.[8] V roce 1890 se uvádí jako poslanec obnoveného klubu německých liberálů, nyní oficiálně nazývaného Sjednocená německá levice.[9] I ve volbách roku 1891 byl na Říšskou radu zvolen za klub Sjednocené německé levice.[10]

Národní listy ho v nekrologu označily za přesvědčeného německého centralistu. Když se koncem 19. století řešila v parlamentu Badeniho jazyková nařízení a byl tázán novináři, zda jde o křivdu pro Němce nebo naplnění práva pro Čechy, odpověděl: „Právo sem, právo tam – nejde o žádné právo, nýbrž o nadpráví Němců.“ V soukromí ale prý byl i podle českého tisku nadmíru svědomitým poslancem, člověkem nadmíru milým a znamenitým humoristou. Když byla roku 1883 otevřena nová budova Říšské rady ve Vídni, prošel se před velkým davem přihlížejících po kobercích v jedné z hlavních síní po rukách, aby ukázal, že v novém parlamentu bude možno chodit po hlavě.[1]

Zemřel v červnu 1903.[1]