Ruchama

Leží v nadmořské výšce 168 metrů na severním okraji pouště Negev. Na jižním okraji obce začíná vádí Nachal Ruchama. Dál k jihu protéká Nachal Buta. Jihozápadně od kibucu se rozkládá lesní komplex Ja'ar Ruchama a přírodní rezervace Giv'at Ruchama.

Obec se nachází 23 kilometrů od břehu Středozemního moře, cca 64 kilometrů jihojihozápadně od centra Tel Avivu, cca 59 kilometrů jihozápadně od historického jádra Jeruzalému a 10 kilometrů východně od města Sderot. Ruchamu obývají Židé, přičemž osídlení v tomto regionu je etnicky převážně židovské.

Ruchama je na dopravní síť napojena pomocí lokální silnice 334.

Ruchama byla založena v roce 1944.[2] Předtím ale existovaly tři starší pokusy o židovské osídlení této lokality. Už roku 1911 zde sionisté z Moskvy odkoupili od místních Arabů 5000 dunamů (5 kilometrů čtverečních) a zřídili zde zemědělský statek Ruchama. Pro zemědělské dělníky zde vyrostlo i několik provizorních domů.[3] Podle jiného zdroje došlo k založení této osady až 5. prosince 1912. Ve své době šlo o nejjižnější židovské sídlo na území dnešního Izraele.[4] Farma ale byla opuštěna a zničena během první světové války. Ani další dva pokusy o obnovu osídlení ve 20. letech 20. století nebyly úspěšné.[3]

Koncem 30. let 20. století pak pozemky získal Židovský národní fond. Roku 1944 zde pak díky tomu vznikl nynější kibuc. Jeho zakladateli byli Židé z Rumunska a Polska, napojení na mládežnické sionistické hnutí ha-Šomer ha-Ca'ir. Ti do tehdejší mandátní Palestiny přišli roku 1936 a utvořili kolektiv. Přidali se k nim i někteří židovští imigranti z Bulharska. Provizorně pak sídlili v Kirjat Chajim (dnes součást města Haifa). Na svátky chanuka koncem roku 1943 se několik z nich vydalo do lokality Ruchama a začali zde trvale pobývat. Kibuc zde pak vznikl v březnu 1944. V roce 1946 byla osada terčem britské razie. Mandátní úřady zde pátraly po skladech zbraní.[3] 28. srpna 1947 provedla britská armáda rozsáhlou pětidenní razii v kibucech Dorot a Ruchama. Jejím cílem byly opět židovské sklady zbraní využívané v ozbrojených akcích proti britské správě.[5]

Během války za nezávislost v roce 1948 byl kibuc místem těžkých bojů. Egyptská invazní armáda se tudy pokoušela o průnik. Po dobu bojů byly ženy a děti z kibucu evakuovány. V okolí Ruchamy fungovalo izraelské letiště, polní nemocnice a dílny. Šlo o významný opěrný bod na severu Negevu. Nakonec zdejší oblast zcela ovládla izraelská armáda.[3]

Koncem 40. let měl kibuc rozlohu katastrálního území 8 500 dunamů (8,5 kilometrů čtverečních).[6] Místní ekonomika je orientována na zemědělství (polní plodiny, obiloviny, pěstování citrusů, chov drůbeže) a průmysl (například podnik KR Brush Industries). V roce 1998 se kibuc dostal do složité finanční situace a byl na pokraji bankrotu. Došlo pak k omezení služeb poskytovaných obyvatelům kibucu. Roku 2002 kibuc prošel privatizací a zbavil se většiny prvků kolektivismu ve svém hospodaření. V obci funguje plavecký bazén, knihovna a zdravotní středisko.[3] Dále je tu synagoga, obchod se smíšeným zbožím a sportovní areály.[7]

Obec prochází stavební expanzí. Poblíž stávajícího kibucu vzniká rezidenční čtvrť Achuzat Ma'oz Dani'el (אחוזת מעוז - דניאל), která má sestávat ze soukromých rodinných domů.[7]

Obyvatelstvo kibucu je sekulární.[7] Podle údajů z roku 2014 tvořili naprostou většinu obyvatel v Ruchamě Židé - cca 500 osob (včetně statistické kategorie "ostatní", která zahrnuje nearabské obyvatele židovského původu ale bez formální příslušnosti k židovskému náboženství, cca 600 osob).[1]

Jde o menší obec vesnického typu s dlouhodobě stagnující populací. K 31. prosinci 2014 zde žilo 576 lidí. Během roku 2014 populace klesla o 1,7 %.[1]