Mořena

Mořena (Rubia) je monofyletický rod tvořený asi 60 druhy vytrvalých rostlin, které jsou rozšířené hlavně v teplejších oblastech mírného pásma Asie, Ameriky, Afriky a okolo Středozemního moře, nejvíce druhů roste v Číně. V české přírodě se ojediněle vyskytuje jediný druh, mořena barvířská, rostlina z jejíhož kořene se ještě v prvé polovině 19. století vyrábělo kvalitní červené barvivo alizarin.[1][2]

Mořena
Mořena srdčitolistá (Rubia cordifolia)
Vědecká klasifikace
Říšerostliny (Plantae)
Podříšecévnaté rostliny (Tracheobionta)
Odděleníkrytosemenné (Magnoliophyta)
Třídavyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řádhořcotvaré (Gentianales)
Čeleďmořenovité (Rubiaceae)
Rodmořena (Rubia)
L., 1753
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Zobrazení větvičky mořeny

Popis

Jsou to vytrvalé rostliny a mohu to být statné nebo plazivé byliny, polokeře, keře i pnoucí se liány, někdy ostnaté či podélně žebrovaté. Jsou porostlé listy jednoduchými, celokrajnými, vstřícnými nebo vyrůstajícími ve čtyř až desetičetných nepravých přeslenech, tvar a velikost listů se často liší v závislosti na prostředí a podmínkách. Mnohé druhy mají kořeny, oddenky nebo i lodyhy obsahující barvící nebo na lidské zdraví příznivě působící látky.

Oboupohlavné, stopkaté nebo přisedlé květy rostou v terminálních neb úžlabních vrcholících či latách. Jsou drobné, nejčastěji pětičetné, červené, purpurové, žluté, zelenavé nebo bělavé, hvězdovité nebo kolovité a obvykle s krátkou korunní trubkou. Kalich je zakrslý a tvoří jen krátký lem. Tyčinek s krátkými nitkami je obvykle pět, spodní kulovitý semeník má dvě pouzdra obsahující po jednom vajíčku a kyjovitá blizna je laločná. Plody jsou dužnaté, nejčastěji kulovité, černé, červené či fialové dvoupeckovičky se dvěma elipsoidními semeny.[1][2][3][4]


Význam

V minulosti byly některé druhy, např. mořena barvířská, mořena cizí nebo mořena srdčitolistá, hodně šířeny a z jejích kořenů nebo lodyh bylo získáváno jedno z nejkvalitnějších rostlinných barviv. V současnosti je v průmyslu nahrazeno mnohem levnějšími barvivem anilinovým a pouze místně se využívá při barvení tradičních textilií nebo pro výrobu malířských barev.

Oddenky i lodyhy také často obsahují mimo barviv i množství specifických látek, které mohou sloužit i léčení lidských neduhů. Mimo tradičního používání pro odstraňování urologických obtíží se prověřují i další terapeutické účinky rubiaglykosidů a ostatních obsažených látek na lidské zdraví. Zkoumají se hlavně druhy Rubia oncotricha, Rubia schumanniana a Rubia yunnanensis.[1][2][5]

Taxonomie

Mezi nejrozšířenější a nejznámější druhy patří:

  • mořena barvířská (Rubia tinctorum L.)
  • mořena cizí (Rubia peregrina L.)
  • mořena srdčitolistá (Rubia cordifolia L.)
  • mořena tatarská (Rubia tatarica (Trevir.) F. Schmidt)
  • mořena úzkolistá (Rubia tenuifolia d'Urv.).[6]

Galerie
  • Rubia fruticosa
  • Rubia peregrina
  • Rubia tinctorum
  • Rubia chinensis

Reference
  1. CHEN, Tao; EHRENDORFER, Friedrich. Flora of China: Rubia [online]. Missouri Botanical Garden, St. Louis, MO & Harvard University Herbaria, Cambridge, MA, USA [cit. 2016-05-02]. Dostupné online. (anglicky)
  2. Dendrologie.cz: Mořena [online]. Petr Horáček a J. Mencl, rev. 12.12.2006 [cit. 2016-05-02]. Dostupné online. (česky)
  3. NAZIMUDDIN, S.; QAISER, M. Flora of Pakistan: Rubia [online]. Missouri Botanical Garden, St. Louis, MO & Harvard University Herbaria, Cambridge, MA, USA [cit. 2016-05-02]. Dostupné online. (anglicky)
  4. SMITH, Emily. Gateway to African Plants: Rubia [online]. Royal Botanic Gardens, Kew, UK, rev. 27.04.2009 [cit. 2016-05-02]. Dostupné online. (anglicky)
  5. XU, Kuo; WANG, Penglong; YUAN, Bin et al. Structural and bioactive studies of terpenes and cyclopeptides from the Genus Rubia. Chemistry Central Journal [online]. Springer International Publishing Ltd, 05.2013 [cit. 02.05.2016]. Roč. 81, čís. 7. Dostupné online. ISSN 1752-153X. (anglicky)
  6. Flora Europaea: Rubia [online]. Royal Botanic Garden, Edinburg, UK [cit. 2016-05-02]. Dostupné online. (anglicky)

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.