Rozbitý džbán (Vostřák)

V své světnici se z postele ztěžka hrabe rychtář Adam. Včerejší noc se na něm notně podepsala, včetně boule na hlavě. Doufá, že se hlavě i tělu uleví v horké lázni v kádi s vodou, ale sotva se do ní ponoří, vtrhne mu do soukromí rozčilená veřejnost, již se písař Licht marně snaží ukáznit, a dovolává se úředního rozhodnutí v jakémsi sporu. Žalobkyní je zjevně paní Marta, která si stěžuje na zkázu vzácného džbánu, jehož střepy přinesla jako důkazní prostředek, a za pachatele označuje mladíka Ruprechta Tumbu. Z komentářů sousedů vyplývá, že úhony doznal nejen džbán, ale možná i čest Martiny dcery Evičky. Srozumitelnější podrobnosti však nikdo z rozvášněných a škorpících se vesničanů není schopen poskytnout. Konečně se Lichtovi podaří všechny vykázat a rychtář získává chvíli oddechu, aby dokončil koupel.

Ne však na dlouho. Dnes je den vyhrazený pro soudní jednání. Adam by jej sice protentokrát oželel, jenže přijel z Utrechtu soudní rada Walter, aby prověřil, jak je na vsi vykonávána spravedlnost. A tak je rychtář nucen před shromážděnou obcí a pod Walterovým dohledem zahájit jednání.

Co výpovědi paní Marty chybí na jasnosti, je bohatě nahrazeno její obšírností. Přesto však vychází pozvolna najevo, že k rozbití džbánu došlo v noci v bezprostřední blízkosti Eviččiny komůrky a že pachatel má na svědomí i dívčinu pověst. Marta obviňuje mladého Ruprechta, o němž je známo, že o Evičku usiluje. Ten připouští, že se skutečně k Evičce v noci dobýval s ne zcela počestným úmyslem, nebyl však jediný. Jakýsi muž se pokoušel o totéž a Ruprecht jej notně ztloukl, avšak nepoznal. Snad to byl švec Lebrecht. Mezi přihlížejícími vznikne vřava mezi zastánci obou možných pachatelů, kterou přetrhne kostelník svým doznáním, že džbán rozbil on – ač si na mnoho více ze včerejšího večera nepamatuje. Všeobecné pohoršení je takové, že přelíčení je třeba přerušit.

Mezitím se ukáže, že kostelník pravda rozbil včera džbán, ale zcela jiný, a to o hlavu hostinského při hospodské rvačce. Pře se tak ocitá na začátku, ale hlásí se jako korunní svědkyně paní Brigita. Ta viděla v noci z místa činu prchat podezřelého – čerta. Pekelník po sobě na cestě zanechal kus srsti. Adam se snaží celé řízení vést procesními triky pokud možno do ztracena, ale soudní rada Walter už ví, která uhodila: předmět doličný je totiž rychtářská paruka. Pachatelem tedy není nikdo jiný než Adam sám.

Walter tak usvědčí rychtáře a teď se i Evička odvažuje vypovědět, že v noci se její přízně domáhal Adam a že jí pro případ, že by ho prozradila, hrozil tím, že pošle Ruprechta na vojnu. Evička se smiřuje s Ruprechtem, který na ni kvůli noční příhodě žárlil, Walter zbavuje Adama úřadu a na jeho místo jmenuje Lichta, a vesničané se z napínavého líčení rozcházejí s veselou písničkou.

• ŠÍP, Ladislav. Česká opera a její tvůrci. Praha: Supraphon, n. p., 1983. 400 s. Kapitola Zbyněk Vostřák, s. 292–293.
• JANOTA, Dalibor; KUČERA, Jan P. Malá encyklopedie české opery. Praha, Litomyšl: Paseka, 1999. ISBN 80-7185-236-8. S. 220.
• HOSTOMSKÁ, Anna a kol. Opera – Průvodce operní tvorbou. 11. vyd. Praha: NS Svoboda, 2018. 1466 s. ISBN 978-80-205-0637-5. S. 988–990.