Roveredo

Pohraniční hory v okolí Rovereda

Obec leží nedaleko Bellinzony v dolní části údolí Misox (italsky Mesolcina). Skládá se z mnoha menších osad a místních částí. Na pravém břehu Moesy se nachází části Piazza (298 m n. m.), Beffeno (309 m n. m.) a Carasole (434 m n. m.). Většina obce však leží na levém břehu řeky až k hranicím s Itálií. Vesnice San Giulio, Guerra, Tovedo, Ai Rogg, Rugno a San Fedele se nacházejí na dně údolí na skále a tvoří centrum obce.

Většinu území obce pokrývá údolí Val Traversagna a jeho boční údolí. Z celkové rozlohy obce téměř 39 km² je 2 907 hektarů (tj. 75 %) pokryto lesy a lesními porosty. Dalších 519 hektarů tvoří neproduktivní půda (většinou horské oblasti ve východní části obce). Z 333 hektarů půdy, kterou lze využívat pro zemědělství, tvoří téměř 70 procent vysokohorská zemědělská půda. Zastavěná plocha činí zbývajících 119 hektarů území obce.

Úzké údolí Alpe di Rescignaga, které patří k území obce San Vittore, je téměř zcela obklopeno územím obce Roveredo.

Sousedními obcemi jsou San Vittore, Grono, Buseno v kantonu Graubünden, Bellinzona a Arbedo-Castione v kantonu Ticino a Gravedona ed Uniti v italské provincii Como.

Historické vyobrazení Rovereda

V osadě Valasc byly při stavbě dálničního obchvatu v roce 2016 nalezeny archeologické nálezy, včetně římské mědi, bronzových mincí a pohřebišť.[1]

Od langobardského období se Roveredo dělilo na čtyři části, tzv. degagne: Campagna, nyní nazývaná San Giulio, San Fedele, Toveda a Oltracqua.[2] Nejpozději v 11. století bylo Roveredo a jeho okolí přičleněno k vrchnímu dvoru Misox a přešlo jako léno na saské barony. V roce 1219 je poprvé zmiňována ves de Regoredo, později německy Rofle. V roce 1480 prodal Johann Peter von Sax panství Misox Gian Giacomu Trivulziovi. Nechal renovovat a opevnit sídlo pánů ze Saska, nyní Palazzo Trivulzio, které bylo již jednou renovováno v roce 1335, a zřídil v Roveredu mincovnu.[2]

Církevně byla obec původně podřízena klášteru San Vittore. Kostel San Giulio, známý od roku 1219, se stal farním kostelem v roce 1481. Kostel San Antonio z roku 1350 byl rozšířen v roce 1620, Madonna del ponte chiuso neboli sv. Anna byla rozšířena v roce 1524 a v 17. století rozšířena v barokním architektonickém stylu.

V roce 1549 sem a do Mesocca přišel reformátor Giovanni Beccaria, který byl vyhnán z Locarna, a působil zde jako učitel, kazatel a reformátor až do roku 1555. Poté odešel s protestantskými uprchlíky do exilu do Curychu. V roce 1559 se vrátil do Misoxu a pokračoval v kazatelské činnosti, ale v roce 1561 byl odtud vypovězen kvůli katolickému zásahu do protireformace. Uprchl do tolerantnějšího města Chiavenna a v roce 1571 do Bonda, kde mohl působit jako reformovaný pastor.

Od roku 1500 do roku 1700 pocházelo z Rovereda mnoho umělců, architektů, štukatérů a malířů, kteří působili především v německy mluvících zemích, zejména v Rakousku. První škola byla založena v roce 1572. V roce 1583 založil Carlo Borromeo jezuitskou kolej, která však existovala jen krátce. V letech 1747 až 1853 zde působilo Gymnázium de Gabrieli a v roce 1855 byla otevřena kolej San Giulio, později nazvaná Santa Anna. V obci sídlí střední škola a okresní i krajský soud.[2]

Monte Laura, která leží v nadmořské výšce 1 380 metrů, se ve 20. století stala oblíbeným turistickým letoviskem. Železniční trať z Bellinzony do Mesocca, postavená v roce 1907, byla uzavřena v roce 1972. V 60. letech 20. století byla uprostřed obytné čtvrti postavena dálnice A13, která rozdělila Roveredo na dvě části až do roku 2016, kdy byl otevřen obchvat vedoucí tunelem jižně od Rovereda.

Údolí Moesa je jednou z italsky mluvících oblastí kantonu Graubünden. Převážná většina obyvatel obce tak hovoří italsky.

Muzejní souprava ve stanici Roveredo (2012)

Roveredo leží na dálnici A13 v trase St. Margrethen – Chur – Bellinzona. Od roku 1969 bylo rozděleno dálnicí A13 na dvě části. Od 7. listopadu 2016 je město objížděno z jihu novým úsekem dlouhým 5,6 km, včetně 2,3 km dlouhého tunelu.

Železniční spojení do obce zajišťovala železniční trať z Bellinzony do Mesocca, otevřená roku 1907. Pro malý zájem cestujcích byla na trati v květnu 1972 ukončena osobní doprava a zcela zrušen úsek mezi Bellinzonou a stanicí Castione-Arbedo. V roce 1978 horní úsek trati poničila silná bouře a i nákladní doprava byla následně zcela zastavena. Na zbylém úseku Castione-Arbedo – Cama probíhal až do roku 2013 muzejní turistický provoz; od roku 2013 je trať zcela bez provozu a čeká na další osud.[3]

• Antonín Aichel, italský zedník působící v českých zemích, pravděpodobně pocházel z Rovereda

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Roveredo GR na německé Wikipedii.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Roveredo na Wikimedia Commons
• (italsky) – oficiální stránky