Rousínovec

První písemná zmínka o Rousínovci (dříve Starém Rousínově) pochází z roku 1331, kdy král Jan Lucemburský daroval část výnosu farního kostela v Rousínovci děkanství brněnské kapituly. Roku 1398 se zde již připomíná fara s farním kostelem svatého Václava. Tehdy byla k Rousínovci přifařena i Čechyně a Velešovice. Poté Rousínovec koupila svatopetrská kapitula v Brně od níž pravděpodobně dostal i pečeť z roku 1630 se zkříženým mečem, klíčem a radlicí. Sousední Rousínov bylo hrazené městečko, a tak během třicetileté války netrpělo tak jako Rousínovec. Na konci války v roce 1647 bylo zjištěno, že naživu zůstali pouze 4 z 20 usedlých. Před touto válkou bylo v Rousínovci 25 domů. Dne 9. června 1715 ves s kostelem a farou vyhořela, ohniskem požáru byla farní stodola. Tento požár byl tak silný, že se roztavily i zvony na kostelní věži. Další požáry zasáhly vesnici v roce 1807 (kdy shořela i báně kostela sv. Václava – od té doby má jen stanovou střechu) a 1857. Od roku 1833 je v Rousínovci škola.[2][3] K Rousínovu byl Rousínovec připojen roku 1942,[4] roku 1945 byl formálně osamostatněn, ale již roku 1948 byl k němu připojen definitivně. Jeho katastrální území bylo sloučeno s katastrálním území Rousínov u Vyškova roku 1968.[5]

• Farní kostel sv. Václava - základní kámen byl položen na místě shořelého kostela 9. května 1718 a úplně dokončen byl v roce 1732.
• Barokní socha sv. Jana Nepomuckého z první poloviny 18. století.
• Kaplička sv. Floriána byla postavena roku 1731 a stávala na rozcestí při silnici do Slavkova. Při rozšiřování cesty roku 1932 byla zbořena.
• Pamětní deska Dominika Špatinky – na Pavizově mlýnu odhalená 14. srpna 1938.

• Dominik Špatinka (1808–1892), poslanec říšského selského sněmu, mlynář a vlastenec
• Václav Skřivánek (1862–1925), advokát, starosta města Vyškova, komunální politik a též uznávaný amatérský botanik

• Krejčířova, Kroužecká, Slavkovská, Trnečkova, U cihelny, U náhonu

• 
  Náves v Rousínovci
• 
  Kostel svatého Václava
• 
  Socha svatého Jana Nepomuckého na návsi