Rousínov (Svor)
Rousínov (německy: Morgentau či Morgenthau) je malebná vesnička v okrese Česká Lípa, část obce Svor. Žije zde 37 obyvatel.
Rousínov | |
---|---|
Restaurace Milštejn v Rousínově | |
Lokalita | |
Charakter | vesnice |
Obec | Svor |
Okres | Česká Lípa |
Kraj | Liberecký kraj |
Zeměpisné souřadnice | 50°48′13″ s. š., 14°36′6″ v. d. |
Základní informace | |
Počet obyvatel | 55 (2011)[1] |
Katastrální území | Svor (18,05 km²) |
PSČ | 471 51 |
Počet domů | 42 (2011)[1] |
Rousínov | |
Další údaje | |
Kód části obce | 161489 |
multimediální obsah na Commons | |
Zdroje k infoboxu a českým sídlům. Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Geografie
Rousínov se nachází v srdci Lužických hor na území stejnojmenné chráněné krajinné oblasti, 2 kilometry severně od Svoru a 3 kilometry severozápadně od Cvikova, sevřený mezi kopci Pařez a Rousínovský vrch. Severně od obce se nachází zřícenina hradu Milštejn a byl zde Rousínovský hrádek. Vesnicí protéká Boberský potok.[2]
Historie
První písemná zmínka pochází z roku 1612, ale vznik je odhadován na konec 14. století. V minulosti se v obci nacházely sklárny a 12 brusíren skla. Býval zde také vodní mlýn. Většina domů pochází z první poloviny 19. století. Jedná se převážně o přízemní roubené domy s podstávkou. Dnes je jedinou společenskou budovou ve vsi penzion a restaurace Milštejn, které jsou pojmenovány po nedaleké hradní zřícenině. Byla zde škola, založená roku 1876, dnes doplněná kamennou skupinkou od místního umělce Augusta Albera. U obce na zalesněném návrší jsou zbytky Rousínovského hrádku.[3]
Turistika
Ze Cvikova vzdáleného 4 km sem vede zelená turistická značka, přes Milštejn do Rousínova cesta značená červeně.[4]
Reference
- Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. 21. prosince 2015. Dostupné online.
- PODHORSKÝ, Marek. Liberecký kraj. Praha 7: freytag&berndt, 2002. ISBN 80-7316-032-3. Kapitola Českolipsko, s. 23.
- RŮŽIČKA, Jiří; JORDÁKOVÁ, Jana; POZLOVSKÁ, Zuzana. Lužické hory do kapsy. Praha 1: KMa s. r. o.,, 2006. ISBN 80-7309-328-6. Kapitola Rousínov, s. 144.
- Lužické hory do kapsy, str.144