Roš ha-Ajin

Město leží v nadmořské výšce 30 m, přibližně 17 km východně od centra Tel Avivu, v metropolitní oblasti Guš Dan. Je situováno na okraji územně souvislého pásu městského osídlení aglomerace Tel Avivu, který na severní straně od města přechází v neosídlenou krajinu na pomezí zelené linie, která odděluje Izrael v jeho mezinárodně uznávaných hranicích od území Západního břehu Jordánu. Na severu a západě je město lemováno torzy zemědělsky obhospodařované krajiny v povodí Jarkonu, který zde v lokalitě Tel Afek pramení. Dále k západu leží město Petach Tikva a další sídla v aglomeraci Tel Avivu.

Město je napojeno na četné dálniční a silniční dopravní tahy v aglomeraci Tel Avivu. Ve východozápadním směru je to dálnice číslo 5, v severojižním dálnice číslo 6 (takzvaná Transizraelská dálnice), která probíhá západně od města. Obec je také napojena na železniční trať Tel Aviv – Ra'anana. Funguje tu železniční stanice Roš ha-Ajin cafon. Bývalá železniční stanice Roš ha-Ajin darom byla zrušena.

Roš ha-Ajin leží v oblasti s hustým osídlením, v naprosté většině židovským. Na severovýchodě ale sousedí s městem Kafr Kasim obývaným izraelskými Araby.

Lokalita Migdal Afek a jižní okraj zástavby v Roš ha-Ajin

Válečný památník v Roš ha-Ajin

Moderní Roš ha-Ajin navazuje na stejnojmennou starověkou lokalitu Tel Afek neboli Antipatris. Později zde vznikla středověká turecká pevnost Ras al-Ajn a stejnojmenná malá vesnice obývaná Araby, která ale byla ve 20. letech 20. století opuštěna. V roce 1917 se do okolí nynějšího Roš ha-Ajin uchýlili mnozí židé z Tel Avivu a Jaffy vypuzení tureckými úřady. Ve 30. letech 20. století byl v okolí dnešního Roš ha-Ajin zbudováno ústí 60 kilometrů dlouhého vodovodu, který odtud zásoboval vodou Jeruzalém.[4]

V době britského mandátu zde britská armáda zřídila svou velkou vojenskou základnu. Během první arabsko-izraelské války v květnu 1948 se skupina židovských bojovníků z organizace Irgun pokusila o dobytí lokality, ale byli následujícího dne vypuzeni iráckou invazní armádou. V průběhu bojů byl přerušen zdejší vodovod a židovské čtvrti západního Jeruzaléma byly proto v následujících týdnech odpojeny od dodávek vody.[5] Teprve v červenci 1948 byla oblast nynějšího Roš ha-Ajin dobyta izraelskou armádou[6] v rámci Operace Betek.

V roce 1950 zde pak byl založen uprchlický tábor (ma'bara) pro židovské přistěhovalce, kteří do Izraele přišli z Jemenu v rámci Operace Létající koberec. K zřízení tábora byla využita opuštěná základna britské armády. Uprchlický tábor se pak postupně měnil v běžné sídlo městského typu. Po dlouhou dobu ale město čelilo značné chudobě.Původní obydlí sestávala ze stanů. Došlo tu i k hladovým bouřím a protestům. V roce 1951 došlo k výstavbě prvních trvalých domů. V roce 1953 se Roš ha-Ajin stal místní radou (malým městem).[5] V červenci 1955 byl dokončen vodovod, který poblíž Roš ha-Ajin sbíral prameny Jarkonu a zásoboval vodou poušť Negev. V roce 1964 se pak Roš ha-Ajin stal jedním z uzlů nového vodovodního projektu národní rozvaděč vody, který do středního Izraele přivádí vodu z Galilejského jezera. [4] Počátkem 90. let 20. století město absorbovalo další vlnu přistěhovalců, tentokrát ze zemí bývalého Sovětského svazu. V roce 2007 pak Roš ha-Ajin získal statut městské rady (tedy velkého města). Město se postupně zapojovalo do aglomerace Tel Avivu. V roce 2000 zde byla otevřena nová železniční stanice Roš ha-Ajin.[5] Jižně od města leží turisticky využívaná archeologická lokalita a národní park Migdal Afek.

V roce 1959 se zde narodil Ejtan Kabel, izraelský politik.

Podle údajů z roku 2009 tvořili naprostou většinu obyvatel Židé - přibližně 38 000 osob (včetně statistické kategorie „ostatní“, která zahrnuje nearabské obyvatele židovského původu, ale bez formální příslušnosti k židovskému náboženství, přibližně 38 500 osob).[3] Roš ha-Ajin je město se smíšenou populací, tedy složenou ze sekulárních i nábožensky orientovaných obyvatel.[7]

Jde o středně velké sídlo městského typu s trvalým růstem. K 31. prosinci 2014 zde žilo 42 200 lidí.[2] V 70. a 80. letech 20. století prošlo město dlouhodobou stagnací, která se zvrátila až počátkem 90. let 20. století s příchodem velkého množství přistěhovalců z bývalého Sovětského svazu. Významnou, byť už ne většinovou část obyvatelstva tvoří stále potomci imigrantů z Jemenu.

• Birmingham, Alabama, Spojené státy
• New Orleans, Louisiana, Spojené státy
• Praha, Česko
• Cáchy, Německo
• Dachau, Německo
• Vanves, Francie
• Kirjat Bialik, Izrael