Roman Rurua

Pochází z megrelské obce Muchurča. V 16 letech odešel z rodné obce do hlavního města Tbilisi splnit si sen hrát závodně fotbal. Po roce přípravy v Dinamu ho však pro nedostatek talentu vyřadili z týmu a pro svoji bojovnost a fyzickou vyspělost doporučili zápasníkovi Nersesi Akopovimu k tréninku.[3] Pod vedením Akopoviho se posléze specializoval na řecko-římský styl zápasení.[4] V roce 1961 se poprvé objevil v gruzínském reprezentačním výběru a v roce 1963 se stal poprvé sovětským mistrem ve váze do 63 kg. V roce 1964 uspěl v sovětské olympijské nominaci a startoval na olympijských hrách v Tokiu. Po pátém kole zůstal v soutěži s Maďarem Imre Polyákem a Jugoslávcem Branislavem Martinovićem. Jugoslávec však do finále pro zranění nenastoupil. V souboji o vítězství potřeboval Maďara porazit před časovým limitem, ale ten úspěšně takticky dovedl zápas k remíze. S celkově horším negativním skóre získal stříbrnou olympijskou medaili.

V roce 1968 startoval na olympijských hrách v Mexiku jako dvojnásobný úřadující mistr světa. Od úvodního kola potvrzoval roli favorita a po pátém kole mu zbyl jediný soupeř Japonec Hideo Fudžimoto. S vědomím, že nesmí prohrát před časovým limitem dovedl takticky zápas k remíze a s celkově nižšími negativními body získal zlatou olympijskou medaili. Od roku 1970 startoval ve vyšší váze do 68 kg. V roce 1971 si však během mistrovství světa v Sofii poranil záda a na olympijskou sezonu 1972 se nezvládl připravit.[5] Vzápětí ukončil sportovní kariéru. Věnoval se trenérské a funkcionářské práci.

• Prezidentský řád znamenitosti – Gruzie, 2018[6]