Robert von Blumencron

Studoval filozofii v Praze. Nastoupil vojenskou službu u kyrysníků jako adjutant. Následně sloužil u pohraničního pluku číslo 13. V letech 1848–1849 se podílel na tažení rakouské armády v Itálii jako plukovník. Od roku 1854 byl generálmajorem a sloužil v tehdejších Dunajských knížectvích. Byl městským velitelem v Jasech a pak brigadýrem v Opavě, Brně a Binkovicích. Působil jako velkostatkář. Patřily mu statky Hořany, Stránce a Slatinice.[1] Na generálmajora byl povýšen 1. července 1854, do penze odešel 21. června 1860.[3]

Byl aktivní i politicky. V prvních přímých volbách do Říšské rady roku 1873 byl zvolen do vídeňského parlamentu za velkostatkářskou kurii v Čechách.[4] Ve sněmovně usedl do řad kozervativní pravice.[5] Národní listy ho ale v přehledu nově zvolených poslanců z roku 1873 řadí mezi ústavověrné (Strana ústavověrného velkostatku), tedy stoupence provídeňské centralistické koncepce rakouského státu.[6]

Zemřel v prosinci 1888 ve svém vídeňském bytě. Pochován byl na hřbitově v Hietzingu.[2] Jeho otcem byl guberniální rada a krajský hejtman Heinrich von Blumencron. Jeho sestrou byla baronka Leopoldine Wiedersperger von Wiedersperg (1810–1882). Jeho synem byl později zemský poslanec Geza von Blumencron.[7]