Robert Lowe

Karikatura Roberta Lowe (1869)

Pocházel ze středostavovských poměrů, jeho otcem byl kněz reverend Robert Lowe (1779–1845). Od narození trpěl albinismem a slabozrakostí. Středoškolské vzdělání získal ve Winchester College a poté s vyznamenáním vystudoval v Oxfordu. Jako student se angažoval ve vedení oxfordské univerzity, později zde působil i jako pedagog. V roce 1841 přesídlil do Londýna a měl v plánu věnovat se advokacii. Na doporučení lékařů ale ze zdravotních důvodů odcestoval do kolonií a několik let žil v Novém Jižním Walesu, kde se prosadil jako úspěšný advokát. V Austrálii se zapojil i do veřejného života, byl členem legislativní rady Nového Jižního Walesu a později poslancem za Sydney.

Do Anglie se vrátil v roce 1850 a zúročil své zkušenosti z kolonií i předchozí pedagogické působení na oxfordské univerzitě. Stal se uznávaným dopisovatelem deníku The Times a v roce 1852 byl poprvé zvolen do Dolní sněmovny. Poslancem zůstal až do roku 1880, přičemž od roku 1868 zastupoval nově zřízený volební obvod Londýnské univerzity. Patřil k Liberální straně, ale v některých případech se přiklonil ke konzervativcům. V Aberdeenově vládě byl v letech 1853–1855 státním podsekretářem kolonií a zároveň komisařem kontrolního úřadu Východoindické společnosti.[2] V následujícím kabinetu lorda Palmerstona byl viceprezidentem obchodního úřadu a zároveň generálním intendantem armády (Paymaster General, 1855-1858), v roce 1855 se také stal členem Tajné rady. Jako náměstek ministra obchodu se podílel na vzniku zákona o akciových společnostech a bývá označován za jednoho ze zakladatelů moderního obchodního práva. V druhé Palmerstonově vládě zastával funkci viceprezidenta výboru Tajné rady pro školství (de facto ministr školství, 1859–1864).[pozn. 1]

Erb vikomta Sherbrooke

V polovině šedesátých let se jako poslanec a stále i jako novinář přiklonil ke konzervativcům, protože volební reformu z roku 1867 považoval za příliš demokratickou.[3] V první liberální vládě Williama Gladstona nicméně získal post ministra financí (respektive lorda kancléře pokladu, 1868–1873).[4] V této funkci nastolil úsporná opatření, která často narážela na odpor veřejnosti, Lowe ale zdůrazňoval úspěchy v daňových úsporách. V navrhované dani za zápalky se v roce 1873 dostal do přímého sporu s královnou Viktorií a úřad ministra financí musel v srpnu 1873 opustit. Přešel do funkce ministra vnitra, kterou zastával do konce Gladstonova kabinetu v únoru 1874.[pozn. 2] Do dalšího sporu s královnou Viktorií se dostal odmítnutím zákona o královských titulech z roku 1876 (jednalo se o přiznání titulu indické císařovny pro britskou panovnici). Po vítězství liberálů ve volbách v roce 1880 (Lowe s výraznou převahou obhájil svůj mandát za volební obvod Londýnské univerzity) si královna Viktorie výslovně vymínila, že se nestane členem vlády.[5] Téhož roku byl na návrh premiéra Gladstona (a přes nesouhlas královny) povýšen na vikomta a z Dolní sněmovny přešel do Sněmovny lordů. V této době se již veřejného života spíše stranil a žil na venkově ve Warlinghamu poblíž Londýna. V roce 1885 obdržel velkokříž Řádu lázně. V roce 1886 vyjádřil svou podporu nově vzniklé Liberálně unionistické straně. Zemřel ve Warlinghamu v červenci 1892 ve věku 80 let a pohřben byl v Brookwoodu v hrabství Surrey. Od roku 1836 byl ženatý s Georgianou Orredovou (1806–1884), manželství ale zůstalo bez potomstva a titul vikomta tak zanikl. Jako významná osobnost 19. století má Robert Lowe umístěnou bustu ve Westminsterském opatství.[6] Od roku 1871 byl též členem Královské společnosti.