Robert Jindra

Od roku 2010 působil Jindra na postu hudebního ředitele v Národním divadle moravskoslezském, kde nastudoval např. opery Armida, Cardillac, Její pastorkyňa, La Wally, Věc Makropulos, Werther nebo Výlety páně Broučkovy[2] V září 2014 oznámilo vedení divadla jeho odchod a zdůvodnilo jej zejména jeho souběžným angažmá v pražském ND.[3][4]

Jindrova dosavadní umělecká kariéra je do velké míry spjata s operou Národního divadla. Tuto scénu začal poznával již ve svých 21 letech jako sbormistr, poté od 2004 jako asistent dirigenta (a mj. se v roce 2005 podílel na přípravě nastudování Wagnerova Prstenu Nibelungova) a od sezony 2005/2006 pak několik let jako dirigent opery. Za tu dobu zde nastudoval například operu Così fan tutte, Dvě vdovy nebo Příhody lišky Bystroušky a Z mrtvého domu. V roce 2013 se stal Jindra hudebním ředitelem Opery Národního divadla, ale z funkce odstoupil již v červnu následujícího roku a to kvůli neshodám s tehdejším uměleckým ředitelem Opery ND Petrem Kofroněm.[5][6][7] Na stejný post se vrací od sezóny 2022-23.[8]

V letech 2006 až 2009 působil Jindra coby asistent šéfdirigenta v Deutsche Oper am Rhein. Roku 2010 poprvé dirigoval v Norské opeře v Oslu, kam se vracel i v dalších letech[9]. Po odchodu z vedení pražské i ostravské opery působil v letech 2015-2020 příležitostně na Slovensku, ať už ve Slovenském národním divadle v Bratislavě Halévy: Židovka [10] nebo ve Státním divadle Košice (Wagner: Víly).[11]

Jindra pravidelně vystupuje na významných festivalech jako je Pražské jaro, Smetanova Litomyšl či Festival Leoše Janáčka. Spolupracoval s řadou orchestrů jako např. Praga sinfonietta, komorním orchestrem Virtuosi Pragenses, Pražská komorní filharmonie, Český národní symfonický orchestr, Plzeňská filharmonie, Symfonický orchestr hlavního města Prahy FOK, Symfonický orchestr Českého rozhlasu, Filharmonií Bohuslava Martinů Zlín či Slovenská filharmonie. V sezóně 2021/22 působil coby šéfdirigent Státní filharmonie Košice.[12][13]