Robert Hliněnský

Vychodil Německou obecnou školu v Brně na Zvonařce (1919–1920), pokračoval v chlapecké Německé škole měšťanské v Brně (1920–1924), po přípravce na Školu uměleckých řemesel v Brně (1926–1928) nastoupil do speciální třídy pro dekorativní malbu této školy u prof. Emanuel Hrbka (1928–1930). Po návratu z vojenské služby v Olomouci byl zaměstnán v malírně Zemského divadla v Brně a s dvěma kolegy si zřizuje ateliér.

V listopadu 1935 má první výstavu s Josefem Adamčíkem a vystavuje i v „kabinetu umění“ s volným sdružením výtvarníků. Za války ztratil práci v Zemském divadle, které nesmělo hrát, po válce vystavuje v Domě umění, Barvičově knihkupectví a dalších galerijních prostorách. V roce 1960 se stává učitelem na Výtvarné škole v Brně.

Měl 20 samostatných výstav s 9 katalogy a 44 kolektivních výstav. Jeho díla mají Moravská galerie v Brně, Muzeum města Brna, Galerie umění v Karlových Varech, Alšova jihočeská galerie v Hluboké nad Vltavou, Horácká galerie výtvarného umění v Novém Městě na Moravě a Muzeum umění Olomouc. Byl členem syndikátu českých výtvarníků v Praze (1942–1946), Spolku výtvarných umělců Aleš v Brně (1940–1946), Bloku moravskoslezských výtvarníků (1946–1948), Svazu československých výtvarných umělců (1948–1970), Skupiny M (1959–1963) a Skupiny Parabola (1963–1964).

Byl třikrát ženat, několikrát byl hospitalizován na psychiatrické klinice, v roce 1979 zemřel na infarkt.[1]

Své básně mu věnoval Jan Skácel.