Robert Hare

Narodil ve Filadelfii 17. ledna 1781 anglickému emigrantovi, prominentnímu obchodníkovi, vlastníku pivovaru a senátoru Robertu Haremu a jeho ženě Margaret jako jejich druhý syn z celkem čtyř dětí.[1][2][3]

Navštěvoval hodiny chemie u Jamese Woodhouse. Během řízení otcova pivovaru se věnoval vědecko-výzkumné činnosti a v roce 1801 se zapsal do dějin vynálezem kyslíko-vodíkového hořáku, který nazval hydrostatickým hořákem[3].

Toto zařízení bylo jeho prvním, ale také možná jeho nejvýznamnějším příspěvkem pro vědu,

—Benjamin Silliman (1779–1864)[3]

Hořák se stal významným prvkem při použití v mnoha průmyslových odvětvích.[1] Hare se stal prvním, kdo dokázal dosáhnout bodu tavení vápence, hořčíku, iridia a platiny nezanedbatelného objemu.[3]

Roku 1811 se oženil s Harriet Clarkovou, s níž měl pět dětí.[2] Jeho syn John James Clark Hare se stal významným právníkem a soudcem.[1]

Robert Hare byl v roce 1818 jmenován předsedou chemických a přírodních věd na fakultě William and Mary a profesorem lékařské katedry University of Pennsylvania, kde působil až do roku 1847, kdy se vzdal profesorství. V další letech se obrátil k duchovním záležitostem.[1][3]

Zemřel 15. května 1858 ve Filadelfii.[2]

• získal titul M.D. na Yale (1806)
• Rumfordova cena (1839) – první nositel

• kyslíko-vodíkový hořák (1801)
• zvýšení výkonu galvanického článku
• kalorimetr (1816)
• deflagrátor (1820), který byl použit pro tavení uhlíku a tvorbě jeho par
• navrhl proces výroby nenávykové opiové tinktury (laudana)
• proces pro detekci okamžitého množství opia v roztoku