Robert Freissler

Narodil se jako syn německého lékaře a dlouholetého ředitele Slezské zemské nemocnice v Opavě Ernsta Freisslera. V letech 1887–1895 vystudoval opavské německé gymnázium. Poté pokračoval ve studiu práva na Univerzitě ve Vídni, kde 25. května 1900 získal titul doktora práv. Krátce pracoval u prezidia Vrchního zemského soudu ve Vídní a pak jako koncipista v Obchodní a živnostenské komoře v Brně a později v Opavě. Dne 22. ledna 1905 se v opavském evangelickém kostele oženil s Ilse Weishuhnovou, dcerou podnikatele Carla Weisshuhna. V souvislosti se sňatkem změnil Freissler náboženství z katolického na evangelické.[2][3]

Ve volbách do Říšské rady roku 1911 se stal za Německou nacionální stranu (DNP)[4] poslancem Říšské rady (celostátní parlament), kam byl zvolen za okrsek Slezsko 03. Usedl do poslanecké frakce Německý národní svaz (Deutscher Nationalverband). Ve vídeňském parlamentu setrval do zániku monarchie.[5]

Když se 30. října 1918 z převážně německých okresů Rakouského Slezska a severní Moravy zformovala provincie Sudetenland, stal se Robert Freissler jejím zemským hejtmanem.[6] V této době také zasedal v Provizorním národním shromáždění Německého Rakouska.[3] Sám ale podle svých pozdějších vzpomínek již věděl, že přežití německých separatistických provincií je nereálné. Ovšem jak zpětně uvedl, „nemohli jsme o tom zevrubně poučit naše obyvatelstvo.“ Ještě se pokusil prosadit požadavky na sebeurčení Sudetských Němců na Pařížské mírové konferenci roku 1919, kam odjel on, Rudolf Lodgman a Josef Seliger coby hlavní představitelé této etnické skupiny. Když pak v září 1919 Rakousko podepsalo Saint-Germainskou mírovou smlouvu, kterou uznalo přičlenění většinově etnicky německých oblastí českých zemí k Československu, vystoupil v rakouském parlamentu s protestním projevem, v němž prohlašoval: „Nikdy se nevzdá náš národ nároku na právo sebeurčení, nikdy neuzná znásilnění za právní stav a nikdy nepřestane všemi vhodnými prostředky vést boj za svou národní svobodu. Naším nejbližším úkolem je vybojovat německému lidu v rámci státu, do kterého byl imperialismem západních mocností vnucen, plnou, neomezenou samosprávu jeho národních věcí.“[7]

Dne 25. listopadu 1946 byl spolu se svou manželkou odsunut z Československa do americké okupační zóny Německa, odkud se v roce 1947 přestěhovali ke svému švagrovi Ernstu Weishuhnovi do Rakouska. Zde 7. ledna 1950 zemřel na následky rakoviny plic.[8]

• Vom Zerfall Oesterreichs bis zum tschechoslowakischen Staate : eine historisch-politische Studie mit besonderer Berücksichtigung der Verhältnisse in Schlesien, Nordmähren und Ostböhmen. Berlin : Hela-Verlag, 1921. 266 s.
• Gesellschaftliche Probleme : 1. Gedanken zur nationalen politik. Troppau : Adolf Drechsler, 1923. 26 s.