Robert D. Ballard

V 1982 požádal americké námořnictvo o financování pátrání po Titanicu s pomocí podmořského plavidla Argo-m. Námořnictvo se rozhodlo finančně tento projekt podpořit pouze pod podmínkou, že bude nejprve zjištěn osud jejich ztracených útočných ponorek s nukleárním pohonem, USS Scorpion a USS Tresher, potopených v roce 1960. Měl zjistit stav jejich nukleárních reaktorů poté, co byly po dlouhou dobu zaplaveny vodou a zda jejich radioaktivita má vliv na okolní prostředí. Jakmile byly tyto dvě mise úspěšné, americké námořnictvo mu poskytlo finanční zdroje a zbývající čas k pátrání po Titaniku.

Po svých misích při pátrání po ponorkách zastavila 22. srpna 1985 loď R / V Knorr na místě určení a vypustila miniponorku Argo. Ballard využil zkušenosti získané při pátrání po ponorkách. Již věděl, že v důsledku obrovského tlaku vody v mořských hlubinách ponorky implodovaly. Imploze rozházela tisíce kousků sutě po mořském dně. Sledování velké stopy suti z ponorky přivedlo jeho tým přímo k ponorkám. Titanic implodoval v důsledku tlaku vody stejně jako ponorky a Ballard předpokládal, že za sebou nechal také stopu z trosek a suti. S využitím těchto zkušeností prohledávali pomocí miniponorky podmořské dno dvě míle pod hladinou. Dne 1. září 1985, v časných ranních hodinách si všimli anomálie na jinak hladkém mořském dně. Nejprve bylo dno poseté malými krátery po impaktu. Po chvíli spatřili první trosky, později spatřili kotel a krátce na to i samotný trup Titanicu. Ballardův tým udělal celkový průzkum exteriéru lodi a jejího stavu. Nejpodstatnější bylo potvrzení, že Titanic se rozlomil na dvě části, a že zadní část byla v mnohem horším stavu než přední část. Ballardův tým neměl mnoho času na další průzkum, protože mateřská loď měla byla objednána na další vědeckou výpravu. Tým původně plánoval utajit přesnou polohu vraku, toto místo považoval za pohřebiště a odmítl jeho znesvěcení a vyzvedávání jeho částí. Dne 12. července 1986 se k vraku tým vrátil na palubě lodi Atlantis II, aby udělali svůj první detailní průzkum. Tentokrát měli s sebou Alvina, malé podmořské plavidlo, které mohlo mít i malou posádku. Alvin byl doprovázen Jasonem Juniorem, dálkově ovládaným plavidlem, které mohlo proniknout skrz malé otvory a prozkoumat interiér vraku. Přestože první ponor (trvalo asi dvě hodiny ponořit se až dolů) provázely technické problémy, následující ponory již byly mnohem úspěšnější a přinesli detailní fotografické zpracování vraku a jeho stavu.

Bismarck byla jedna ze dvou bitevních lodí třídy Bismarck německého vojenského námořnictva Kriegsmarine.