Ridina Ahmedová

Narodila se v Praze.[2] Po matce získala české a rusko-židovské kořeny, po otci súdánské.[2][3] Ve svých 4 letech Prahu opustila a dalších 10 let žila v alžírském přístavním městě Oran, kde otec vyučoval na univerzitě[4] a ona chodila do francouzské školy pro cizince.[5] V roce 1988 se vrátila opět do Československa[6] a vystudovala zde gymnázium.[7] Několikrát se hlásila ke studiu na konzervatoři, neuspěla však.[4] Později absolvovala Fakultu humanitních studií Univerzity Karlovy v Praze a studovala také muzikoterapii při Západočeské univerzitě v Plzni.[7][8]

Několik let hrála v jazzových klubech, později začala více improvizovat a experimentovat s hlasem.[2] Spolupracovala např. s instrumentalistou Tomášem Dvořákem (Floex), mimo jiné na albech Pocustone (2001) a Zorya (2011)[9] či ve Floexím bandu.[10][11] V roce 2001 vyšlo také album Fontanela zpěvačky Načevy s vokály Ridiny Ahmedové ve skladbě Jaro.[12] Koncem roku 2003[10] Ahmedová vytvořila sólový projekt Hlasokraj, v němž kombinovala projekci s živým koncertem a obdržela za něj cenu Next wave v kategorii Objev roku.[2][13] V květnu 2006 vydala své debutové sólové album Hlasem. S výjimkou skladby Afro Blue od Johna Coltranea se jednalo o kompletně autorské album.[14][15] V roce 2008 jako hostující umělkyně improvizovala s Bobbym McFerrinem na jeho koncertě v pražském Kongresovém centru.[16][17] Téhož roku vyšlo album Gorila vs. Architekt Vladimira 518, kde se Ahmedová podílela svým hlasem na skladbě Nespoutáš mne.[18]

Vedle stálého sólového vystupování se od roku 2012 setkávala na pódiích se zpěvačkami Toni Nyass a Milli Janatkovou a ze spolupráce vznikl roku 2015 projekt Řekni mi založený na improvizaci a interakci s publikem.[17][19] S jazzovým kontrabasistou Petrem Tichým, s nímž se seznámila již v roce 1997[20] a spolupracovala i na projektech kolem Floexe[20] či v Meander Jazz Quintetu,[21] později vytvořila autorské a interpretační duo HLASkontraBAS. V roce 2016 vydali stejnojmenné album,[22][23][24] které si vysloužilo nominaci na hudební cenu Anděl v kategorii World music.[25][26] Pod třemi z osmi skladeb byla autorsky podepsaná Ahmedová, pod jednou Tichý a čtyři složili společně. Kulturní magazín Uni tehdy označil album za „jednu z nejpůsobivějších desek posledních let“ a samotnou Ahmedovou za „jedn[u] z nejlepších vokalistek na naší scéně“.[27]

Ridina Ahmedová se stala autorkou či spoluautorkou hudby k několika divadelním, převážně tanečním a pohybovým představením,[3] např. Život podle jepice[28][29][30], It's so lovely, že? (2003) Baba Jaga (2005), Interview, Mnoho povyku pro nic (2017)[31] či Eymen – Úhel pohledu (2019).[32][33][34] Hostovala také při nahrávání hudby k několika filmům: Vaterland – lovecký deník (2004, s Janem Ponocným), Fimfárum 2 (2006, s Vladimírem Mertou), Pusinky (2007, s Janem P. Muchowem).[3][31][35]

V roce 2021 byl na stanici ČRo Radio Wave vysílán její autorský podcast Sádlo, zabývající se tlakem na ženský vzhled. Podcast vyvolal společenskou debatu a stal se jedním z nejposlouchanějších pořadů v historii stanice.[36][37] V návaznosti na podcast vznikla také platforma Moje tělo je moje, upozorňující na problém bodyshamingu.[38][39]

• Oficiální stránky