Pěnišník velkolistý

Pěnišník velkolistý je rozšířen podél pobřeží Tichého oceánu, od Britské Kolumbie po střední Kalifornii, hojně se také vyskytuje v Pobřežních horách (Coast Mountains) a Kaskádovém pohoří (Cascade Range). Oregonská řeka Siuslaw rozděluje areál výskytu druhu na větší jižní a menší severní část. Severní hranice výskytu probíhá jen několik kilometrů severně od kanadsko-amerických hranic v Britské Kolumbii, na jihu areál výskytu dosahuje až na pobřeží Montereyova zálivu (Monterey Bay) v Kalifornii. Vyskytuje se především v blízkosti pobřeží, ale je rozšířena i v Kaskádovém pohoří.

Podobně jako mnohé jiné severoamerické pěnišníky roste pěnišník velkolistý zejména na narušených stanovištích, jako jsou okraje silnic a čerstvě odlesněná půda. Roste také na vypalovaných místech a rychle obráží ze zachovaných kořenů.

Pěnišník velkolistý je dva až devět metrů vysoký keř. Listy jsou 7 až 23 cm dlouhé a 3 až 7 cm široké a na keři vytrvávají dva nebo tři roky. Květy jsou 3 až 4 cm dlouhé, pětičetné. Většinou jsou růžové, existují však i jinobarevné varianty.

Pěnišník velkolistý objevil v květnu 1792 skotský chirurg a botanik Archibald Menzies na pobřeží zálivu Discovery Bay ve státě Washington během expedice s George Vancouverem po vyplutí z Havajských ostrovů. Rostl zde společně se stromem planika Menziesova (Arbutus menziesii). Až v roce 1850 ale poslal semena tohoto pěnišníku do Anglie sběratel William Lobb.

V posledních letech byl tento pěnišník v ohnisku zájmu výzkumné botanické zahrady ve Federal Way ve Washingtonu, která je částí projektu WNARSP, jenž zkoumá rozšíření a formy všech rododendronů rostoucích na západě Severní Ameriky.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Rhododendron macrophyllum na anglické Wikipedii.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu pěnišník velkolistý na Wikimedia Commons

• Galerie pěnišník velkolistý na Wikimedia Commons