Revivim

Revivim (hebrejsky רְבִיבִים,[2] doslova „Kapky rosy“) je vesnice typu kibuc v Negevské poušti v jižním Izraeli. Nachází se asi hodinu a půl cesty jižně od Beerševy a spadá do správní oblasti oblastní rady Ramat ha-Negev.[3]

Revivim
רְבִיבִים
Ulice v Revivim
Poloha
Souřadnice31°2′ s. š., 34°43′ v. d.
Nadmořská výška290 m n. m.
StátIzrael Izrael
distriktJižní
oblastní radaRamat ha-Negev
Revivim
Rozloha a obyvatelstvo
Počet obyvatel1 045 (2014[1])
Správa
Vznik7. července 1943
Zakladatelevropští imigranti
Oficiální webwww.revivim.org.il
PSČ85515
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Historie

Společenství kibucu bylo založené v roce 1938 v Rišon le-Cijon patnácti mladými imigranty z Rakouska, Itálie a Německa, kteří byli všichni členové skautského hnutí ha-Noar ha-Oved ve-ha-Lomed. Všichni zároveň získali praxi v kibucu Givat Brenner. Samotný kibuc byl založen 7. července 1943 jako jedna ze tří rozhleden (anglicky Three lookouts, hebrejsky שלושת המצפים‎, Šlošet ha-Micpim) a původně se jmenoval Tel ha-Cofim (doslova „Skautský kopec“).[4] Podle jiného zdroje došlo k založení osady 28. července 1943.[5] Později byl Berlem Kacnelsonem přejmenován na Revivim, což byl název časopisu vydávaný Josefem Chajimem Brennerem (po něm je pojmenovaný kibuc Givat Brenner). Název, který v hebrejštině znamená „Kapky rosy,“ pochází z žalmu 65:12, kde se praví „Ty svou dobrotou celý rok korunuješ, ve tvých stopách kane tučnost.“[4][6]

V době svého založení byl Revivim nejjižnější židovskou osadou a půdu na jeho založení sionisté zakoupili od náčelníka beduínského kmene Azazma Salama ibn Saída.[4] Gilbert (2002) popisuje prvotní zájmy zakladatelů této židovské osady:[4]

Její zakladatelé doufali, že překonají tvrdé podmínky Negevu a vytvoří fungující vztahy s beduíny v této oblasti. Velký nedostatek vody je přinutil k tomu, aby vybudovali systém zachycování vody při krátkých záplavách z blízkého vádí (vyschlého koryta občasné říčky), aby mohli zavlažovat malé plantáže, z nichž sklízeli datle, granátová jablka a olivy.

Martin Gilbert, Izrael: Dějiny, s. 125-126

V listopadu 1947 byl kibuc obklíčen ozbrojenými beduíny a kromě radiového spojení byl odříznut od okolního světa.[7] Tato situace se zároveň stala precedentem, neboť se v Haganě po obklíčení Revivim začaly ozývat názory, že by mělo dojít k evakuaci izolovaných osad v Negevské poušti.[7] To však rezolutně odmítl David Ben Gurion, který Negev pokládal za „nedílnou součást židovské Palestiny a centrum budoucí kolonizace a růstu.“[7] Tento kibuc se stal impulsem pro změnu obrany negevských kibuců: „měly by být vyzbrojeny zbraněmi, jež bude možné ušetřit jinde. Pokud budou k dispozici posily, měly by jim být poslány.“[7] Revivim však doplatil na svou vzdálenost, neboť ležel mimo dosah úderných jednotek Palmach a byl odkázán pouze sám na sebe.[7]

Koncem 40. let měl kibuc 22 obyvatel a rozlohu katastrálního území 5 000 dunamů (5 kilometrů čtverečních).[8]

Ekonomika

Pro ekonomiku kibucu je důležité zemědělství, zejména pak pěstování olivovníků, které jsou zavlažovány zdejší brakickou vodou. Díky využívání brakické vody patří mezi průkopníky v oboru.[3] Místní olivový olej vyhrál několik ocenění. Je zde rovněž mléčná, slepičí a rybí farma.

Kromě zemědělství se členové kibucu též věnují různým průmyslovým odvětvím, včetně výroby vstřikovacích systémů (Raviv) a výroby potrubních systémů pohonných hmot (Raval).

Slavní členové

Demografie

Obyvatelstvo kibucu je sekulární.[9] Podle údajů z roku 2014 tvořili naprostou většinu obyvatel v Revivim Židé (včetně statistické kategorie "ostatní", která zahrnuje nearabské obyvatele židovského původu ale bez formální příslušnosti k židovskému náboženství).[1] Osídlení v tomto regionu je etnicky převážně židovské. Přímo na jižním okraji vesnice ale začíná rozsáhlý shluk rozptýlených příbytků arabských beduínů v lokalitě zvané Bir Hadadž, kterou obývají cca 4000 polokočovných beduínů. Tato osada nebyla dlouho oficiálně uznána, přestože o to usilovali její obyvatelé i úřady Oblastní rady Ramat ha-Negev.[10] Později se dočkala uznání a byla začleněna do Oblastní rady Abu Basma.

Jde o menší obec vesnického typu s dlouhodobě rostoucí populací. K 31. prosinci 2014 zde žilo 1045 lidí. Během roku 2014 populace stoupla o 3,2 %.[1]

Vývoj počtu obyvatel Revivim[11][12][1]
Rok 1948 1961 1972 1983 1995 2001 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013 2014
Počet obyvatel5525845156664567165766067765763062010381054100298410131045

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Revivim na anglické Wikipedii.

  1. יישובים 2014 [online]. Izraelský centrální statistický úřad [cit. 2015-10-28]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-11-17. (hebrejsky)
  2. יישובים 2013 [online]. Izraelský centrální statistický úřad [cit. 2015-08-07]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-05-30. (hebrejsky)
  3. Revivim [online]. Židovská agentura [cit. 2010-01-04]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-04-15. (anglicky)
  4. GILBERT, Martin. Izrael: Dějiny. Praha: BB Art, 2002. 668 s. ISBN 80-7257-740-9. S. 125–126. Dále jen: Izrael: Dějiny.
  5. NAOR, Mordecai. The 20th Century in Eretz Israel. Kolín n.Rýnem: Könemann, 1998. Dostupné online. ISBN 3-89508-595-2. S. 232. (anglicky)
  6. Ž 65, 12 (Kral, ČEP)
  7. Izrael: Dějiny. s. 164-165
  8. Localities of Eretz Israel: Towns, Kibbutzim, Moshavim [online]. Israel Der Juden-Staat: Das Jahr Der Zionisten, Ullman-Verlag, 1949 [cit. 2010-09-17]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-04-23. (anglicky)
  9. Revivim [online]. negev-net.org.il [cit. 2010-09-17]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-03-17. (hebrejsky, anglicky)
  10. Court petitioned to recognize Bedouin village [online]. Haaretz [cit. 2010-09-16]. Dostupné online. (anglicky)
  11. רשימת היישובים, מאפיינים גיאוגרפיים ואוכלוסייה 1948,1961,1972,1983, 1995 [online]. Izraelský centrální statistický úřad [cit. 2010-09-17]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-04-13. (hebrejsky)
  12. שם יישוב אנגלית a další seznamy demografického vývoje sídel [online]. Izraelský centrální statistický úřad [cit. 2010-09-17]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-05-25. (hebrejsky)

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.