Resveratrol

Resveratrol není běžnou rostlinnou látkou, nicméně vyskytuje se u poměrně širokého spektra různých druhů zeleniny a ovoce.[2] Byl nalezen ve slupkách a jadérkách modré révy vinné (Vitis vinifera), arašídech (Arachis hypogaea), slupkách a jadérkách černého rybízu, v borůvkách, v moruších (odrůdy s tmavšími plody), v kakau, v kořenu křídlatky kopinaté (Polygonum cuspidatum; extrakt z této rostliny se označuje jako cholikan) a ve slupkách grapefruitu (Citrus paradisis).

Litr červeného vína obsahuje asi 0,2 až 5,8 mg resveratrolu v závislosti na odrůdě.[7] Bílé víno obsahuje resveratrolu méně, důvodem je zřejmě kratší doba lisování a tedy kontaktu mezi slupkou a dužninou hroznu.[8]

Předpokládá se, že díky své schopnosti blokovat androgenní receptory má pozitivní vliv na prevenci rakoviny prostaty, ale chybí klinické důkazy.[9] Nedávné články ve významných vědeckých časopisech uvádí i schopnost resveratrolu aktivovat sirtuin SIRT1 a tím například upravovat krevní tlak, modulovat imunitní systém a energetický metabolismus.[10][5] Účinky resveratrolu byly dále prokázány in vitro, tj. v laboratoři, na některých virech. U většiny testovaných virů má resveratrol inhibiční účinek na jejich replikaci. Tento účinek byl prokázán u lidských herpesvirů (HSV-1, 2), chřipkových virů, cytomegaloviru, viru Epstein-Barrové a některých živočišných virů (např. u viru způsobujícího Africký mor prasat inhibuje replikaci z 98–100 %). Bohužel na některé viry má resveratrol stimulační účinek, např. na lidský virus hepatitidy C. [11]

Resveratrol je velmi kontroverzní léčivou látkou a některé studie, které jeho účinnost vyvrací,[3] jsou emocionálně označovány jako „hřebíky do rakve“ resveratrolu. Podle takových průzkumů resveratol nesnižuje počet úmrtí, ani zánětlivých onemocnění, ani infarktů, mozkových příhod či nádorů.[12][13] Celá záležitost je také zatížena podezřením z vědeckého podvodu, který měl spáchat odborník na resveratrol profesor Das.[14]

Skupina vědců v Polsku prokázala, že je-li resveratrol podáván současně s některými prvky, např. měď, zinek, tak u laboratorních potkanů dochází k závažnému snižování aktivity enzymů (katalázy, glutathion peroxidázy), které brání peroxidaci buněčných membrán. To v konečném důsledku vedlo ke zvýšení výskytu nádorů u testované skupiny potkanů, která byla vystavena účinkům karcinogenu, oproti kontrolní skupině potkanů. [15][16]