René Higuita

René Higuita strávil nejvíce sezón ve své kariéře v kolumbijském klubu Atlético Nacional, s nímž vyhrál titul v kolumbijské nejvyšší soutěži Categoría Primera A, v Poháru osvoboditelů a soutěži Copa Interamericana.

Higuita se narodil v chudinské čtvrti Medellínu Castilla neprovdané matce Marii Dioselině Higuitové. Po její smrti žil s babičkou (z matčiny strany) Anou Felisou. Prosadil se v regionálním mládežnickém týmu Antioquiy (kolumbijský stát / departement). V roce 1981 jej získalo Atlético Nacional, odkud v roce 1985 šel na hostování do Millonarios Bogota. Za tým z hlavního města poprvé nastoupil ve věku 19 let v kolumbijské první lize. O rok později se vrátil do Atlética Nacional, kde se poprvé setkal s trenérem Franciscem Maturanou. Stal se prvním brankářem v družstvu a v roce 1989 se podílel na největším úspěchu v historii klubu – zisku titulu v Poháru osvoboditelů (jihoamerická obdoba evropské Ligy mistrů). Byl jedním z hlavních hrdinů finále proti paraguayskému klubu Olimpia Asunción, zejména během odvety v Bogotě. Chytil 4 pokutové kopy a sám jeden proměnil, Atlético Nacional se stalo prvním kolumbijským týmem, který vyhrál prestižní klubovou soutěž.[2] S Nacionalem získal v roce 1991 ještě titul v kolumbijské lize a následující rok odešel.

Zamířil do Evropy, do španělského mužstva Real Valladolid hrajícího tehdy druhou nejvyšší španělskou soutěž Segunda División. Zde chytal v 15 utkáních, ale když poté skončil na lavičce náhradníků, raději se vrátil do vlasti.[1]

V roce 1994 opět vyhrál s Atléticem Nacional kolumbijský titul a následující rok se s týmem dostal podruhé do finále Poháru osvoboditelů. Higuita pomohl k postupu gólem z přímého kopu proti argentinskému klubu River Plate a také rozhodujícím chyceným pokutovým kopem, díky čemuž se Atlético posunulo do finále. V něm kolumbijský tým podlehl brazilskému Grêmio Porto Alegre.[1]

V sezóně 1997/1998 Higuita přestoupil do mexického týmu CD Veracruz, s nímž skončil na 13. místě ligy. Další sezónu vstřelil 2 góly, ale klub spadl do druhé ligy a René Higuita zvolil návrat do Medellínu. V roce 2000 skončilo Atlético Nacional na pátém místě v Apertuře a poté na sedmém v Clausuře.

V roce 2001 přestoupil do jiného kolumbijského mužstva Atletico Junior de Barranquilla, ale zde neměl jisté místo v sestavě a nedosáhl ani výraznějšího úspěchu. V roce 2002 hrál za kolumbijské Deportivo Pereira, poté byl rok bez klubové příslušnosti a v roce 2004 podepsal ekvádorskému klubu Aucas Quito. V listopadu přišla diskvalifikace za kokainový doping. Mohl hrát opět v roce 2005, šel do klubu Bajo Cauca Fútbol Club, kde po sezóně ukončil kariéru.

V roce 2007 se vrátil k fotbalu a podepsal smlouvu s venezuelským klubem Guaros de Lara FC.[1] V lednu 2008 se upsal kolumbijskému druholigovému týmu Deportivo Rionegro. V červnu 2008 podepsal smlouvu s kolumbijským mužstvem Deportivo Pereira. Kariéru definitivně ukončil v lednu 2010.[4]

Před ukončením kariéry se objevil ve dvou benefičních zápasech (v jednom z nich s paraguayským brankářským kolegou José Luisem Chilavertem a argentinským Diego Maradonou).

René Higuita vstřelil celkem 41 gólů (37 z pokutových kopů a 4 z přímých kopů), před ním jsou ve statistikách skórujících brankářů jen Brazilec Rogério Ceni (více než 100 gólů) a právě José Luis Chilavert (62 gólů).[1]

V roce 1985 byl René Higuita prvním brankářem kolumbijské mládežnické reprezentace do dvaceti let na juniorském Mistrovství světa v SSSR. Tým dokráčel do čtvrtfinále, kde prohrál 0:6 s Brazílií.

V A-mužstvu Kolumbie debutoval 11. června 1987 ve vítězném zápase proti Ekvádoru (1:0). Pak jej trenér Francisco Maturana povolal na turnaj Copa América (1987), kde kolumbijský brankář odchytal 4 utkání a skončil s týmem třetí (v zápase o 3. místo porazila Kolumbie Argentinu 2:1).

René Higuita byl výraznou osobností v silném kolumbijském mužstvu v devadesátých letech dvacátého století. Svým stylem hry se výrazně podílel na charakteristice kolumbijského mužstva. S René Higuitou v roli brankáře i libera zároveň se obranná linie mohla vysunout více dopředu a efektivněji atakovat soupeře, aby získala míč nazpět. Hráči mohli vytvořit mnohem kompaktnější formaci s mnoha možnostmi pro své tradiční krátké přihrávky.[1]

Byla to jihoamerická variace na velkolepý holandský fotbal z roku 1974. Nizozemský brankář Jan Jongbloed také působil jako zvláštní obránce, nicméně rozehrával míče pouze při standardních situacích a při přerušené hře. René Higuita tento styl značně rozšířil.[1] Podnikal výlety s míčem mimo bránu a pokoušel se o vstřelení gólu ze hry.

19. května 1988 vstřelil svůj první gól za kolumbijskou A-reprezentaci proti Finsku, jihoamerický tým vyhrál přátelské utkání v Helsinkách 3:1.

Jihoamerického kontinentálního mistrovství Copa América se Higuita zúčastnil i v roce 1989, Kolumbie však vypadla již v základní skupině, kdy skončila třetí za postupujícími celky Paraguaye a Brazílie. V zápase s Venezuelou vstřelil Higuita svůj druhý reprezentační gól (v 36. minutě otevřel skóre utkání z pokutového kopu), Kolumbie vyhrála 4:2.

Na Mistrovství světa ve fotbale 1990 odchytal temperamentní brankář všechny zápasy kolumbijského týmu v základní skupině (výhra 2:0 proti Spojeným arabským emirátům, remíza 1:1 s Německem a prohra 0:1 s Jugoslávií). V osmifinálovém utkání proti Kamerunu se mu vymstil pokus o fotbalový slalom. O míč jej obral kamerunský útočník Roger Milla a pohodlně skóroval do opuštěné brány Kolumbie. Kamerun vyhrál 2:1 po prodloužení a postoupil do čtvrtfinále, Higuita pak o ztrátě míče řekl, že to byla „chyba velká jako barák“.[5][6] Za své chování na hřišti si vysloužil u médií a fanoušků přezdívku „El Loco“ („blázen“).

V letech 1991 a 1995 se znovu představil na Copě Américe. V prvním případě odehrál 7 utkání a Kolumbie skončila na turnaji čtvrtá, o 4 roky později odehrál 6 zápasů a dosáhl s týmem na 3. místo.

6. září 1995 Higuita zazářil v přátelském zápase proti Anglii, když předvedl svůj „kop škorpiona“ – na brankové čáře vymrštil nohy vzad a vykopl lob Jamieho Redknappa.[6]

Reprezentační kariéru zakončil René Higuita v roce 1999, na Copě América 1999. Celkem odehrál Higuita v A-mužstvu kolumbijské reprezentace 68 utkání a vstřelil 3 góly.

Reprezentační góly

Reprezentační góly René Higuity v A-mužstvu Kolumbie:

	Datum	Stadion	Soupeř	Výsledek	Soutěž
010	19. 5. 1988	Helsinki, Finsko	Finsko	1:3	přátelské utkání
02	3. 2. 1989	Bogotá, Kolumbie	Peru	1:0	přátelské utkání
03	3. 7. 1989	Estádio Fonte Nova, Salvador, Brazílie	Venezuela	4:2	Copa América

V prosinci se René Higuita stal trenérem brankářů ve svém bývalém klubu, španělském Realu Valladolid. 12. ledna 2012 přijal tuto pozici (trenér brankářů) u saúdskoarabského týmu Al Nassr FC.

René Higuita má dvě děti – Andrése a Pamelu – s manželkou Magnolií. Z předešlého manželství má dceru Cindy Carolinu.

V roce 1993 byl kolumbijský brankář uvězněn za účast na únosu. Higuita dělal prostředníka mezi dvěma drogovými barony Pablo Escobarem a Carlosem Molinou a doručil výkupné za propuštění Molinovy dcery. Za to zinkasoval 64 000 US$, čímž se provinil proti kolumbijským zákonům. Ve vězení strávil 7 měsíců, než byl propuštěn bez obvinění.[1] V dokumentu The Two Escobars je řečeno, že byl uvězněn kvůli osobní návštěvě Escobara spíše než kvůli účasti na únosu.[7][8] Kvůli uvěznění se René Higuita nedostal na Mistrovství světa ve fotbale 1994 v USA.

V roce 2005 se známý brankář objevil v televizní reality show La Isla De Los Famosos: Una Aventura Pirata (obdobná soutěž jako Trosečník).[1]

V roce 2009 hrál jeho syn Cristian Andrés Higuita za kolumbijský celek Deportivo Cali a reprezentoval Kolumbii na jihoamerickém mládežnickém turnaji hráčů do 15 let.[9]

René Higuita vyjádřil také přání být více politicky aktivní.