Reiki

Mikao Usui, 臼井甕男 (1865–1926)

Metoda vychází z východních filozofií. Za zemi původu Reiki se uvádí Japonsko a jako zakladatel/objevitel/popularizátor je uváděn Mikao Usui. Podle The Skeptic's Dictionary Usui po několika dnech půstu začal halucinovat a během toho mu byl zjeven „klíč k léčení“[5][6]. Skutečný počátek Reiki vysledovat patrně nelze, a to z toho důvodu, že jsou zde podobnosti s ještě staršími metodami. Příznivci této metody někdy zastávají postoj, že Mikao Usui pouze znovuobjevil již dávno existující techniku, proto hovoří o metodě staré tisíce let. Doložit však lze pouze to, že reiki se jako samostatná metoda alternativní medicíny objevila s Mikao Usuim na počátku 20. století a na starší léčebné metody pouze nepřímo volně navazuje. Roku 1992 na 2. světovém kongresu alternativní medicíny v Karlových Varech metodu poprvé v ČR představila reiki mistryně E. Müllerová a nabídla vyučení dalších Mistrů.[7]

Reiki v překladu znamená „božská energie“. Veškeré nemoci jsou údajně důsledkem narušení nebo zablokování proudění této energie. Tyto poruchy je dle reiki potřeba odstranit dodáním nové energie. Mistr tuto energii dokáže přijímat z vesmíru a následně pak ji předat pacientovi.[7] Larry Arnold and Sandra Nevins, autoři knihy The Reiki Handbook (1992) tvrdí, že reiki lze použít k léčení poškození mozku, diabetu, rakoviny i pohlavních chorob, a že slouží jako panacea.[6][7] Pokud však léčba není úspěšná, je to proto, že ji pacient nějakým způsobem odmítá.[6]

Principy Reiki zapsané v japonštině

Působit Reiki může člověk, který prošel zasvěcením (= iniciací) svého energetického systému (aura, čakry, meridiány) k přijímání a dalšímu předávání duchovní energie. Zasvěcení posílí energetickou vibraci aury, energetických center (čaker) a vede ke zvětšení objemu energie daného studenta Reiki. Zasvěcování je čtyřstupňové. Dříve se vyučovala Reiki ve třech stupních, postupně se však třetí stupeň rozdělil na dva: III.A: mistr Reiki léčitel a III.B neboli IV.: mistr Reiki učitel.^[zdroj?!]

4. stupeň – mistr reiki učitel (III.B)

Čúdžiró Hajaši, 林 忠次郎 (1880–1940)

Je schopen a oprávněn zasvěcovat a vyučovat reiki všech stupňů včetně samotného mistrovského.

Takto dělí dnes reiki naprostá většina škol a to kvůli tomu, že mnoho studentů Reiki se chtělo posunout dále, ale ještě nebyli připraveni, nebo ani nechtěli, zasvěcovat a vyučovat další studenty Reiki. Přelom nastal, když Reiki přecházela z fáze, kdy zasvěcoval pouze jeden mistr (jako za dob Mikao Usuiho, Čúdžiró Hajašiho a Hawajo Takaty) do fáze, kdy začali zasvěcovat i jiní mistři. Toto výrazně napomohlo k rozšíření a proslavení Reiki (stav na přelomu milénia a v následujících letech).

Reiki zapsané v japonském kandži

Mnoho učitelů dnes nabízí také další stupně a směry léčitelství. Reiki existuje v mnoha formách a směrech a prochází menším či větším vývojem. Na jednu stranu je to jistě pozitivní, ale na druhou stranu vzniká určitý chaos.^[zdroj?!]

Kromě velmistrovských stupňů Reiki (5. – 14. stupeň) vznikly například také tyto další směry a systémy léčení: rainbow reiki, seichim reiki, karuna reiki, kundalini reiki a další.

Je potřeba připomenout, že původní Reiki bylo jednotné a hlavním smyslem bylo rozvíjení duchovních principů jako jsou: svobodná vůle jedince, rozvoj osobnosti, hlubší porozumění smyslu života a především pomáhání potřebným. Postupné uvědomování si vlastní zodpovědnosti za svůj život by mělo vést praktikanta k hluboké jednotě s přírodou i lidmi.^[zdroj?!]

Přednáška o Reiki

Neexistuje jediná centrální asociace učitelů Reiki, ale je jich několik. S rozšířením Reiki do dnešní podoby souvisí také fakt, že dnes existuje spousta mistrů, kteří Reiki učí.

Teorie Reiki, čaker ani aury a jejich vibrací není kompatibilní s poznatky biologických a fyzikálních věd. Chybí obecně uznávané a spolehlivě dokumentované doklady pro existenci takovýchto jevů.[3][4]

Podle systematického přehledu M. S. Lee, M. H. Pittlera a E. Ernsta, publikovaného v roce 2008 v časopise The International Journal of Clinical Practice, jsou v dosud publikovaných klinických studiích zabývajících se Reiki významná metodologická pochybení. Ta vedou k nadhodnocování účinnosti takové léčby. Argumenty, že by byla účinnost Reiki, a to i jako pomocné terapie, ve srovnání s placebo efektem jakkoliv významná, pokládají tito autoři na základě analýzy dosud publikovaných výsledků za nedostatečné. I když je metoda Reiki pokládána za neškodnou a sama nedoporučuje zanedbávání klasické léčby, její nebezpečí spočívá podle autorů systematického přehledu v přeceňování Reiki samotnými pacienty s nenapravitelnými důsledky.[3][4]

Případný pozitivní účinek reiki je důsledkem sugesce, autosugesce, relaxace nebo placebo efektu.[7]