Reichenberg (zbraň)

Vznik Reichenbergu byl inspirován japonskými akcemi kamikaze a jejich jednoúčelovými letadly Ohka. Nacistické Německo bylo v tuto dobu v zoufalé situaci a chtělo ji změnit za téměř každou cenu. Oficiální stanovisko bylo, že pilot po navedení letounu na cíl vyskočí a zachrání se na padáku. Skutečná šance na záchranu pilota byla téměř nemožná, z důvodu vysoké rychlosti letu a nasávacího otvoru motoru bezprostředně za kabinou. Velkou motivací pro projekt byly relativně nízké náklady pro výrobu upravené verze V-1 na sebevražednou variantu Reichenberg a také jednodušší výcvik pilotů, pro které měl stačit základní plachtařský výcvik s doplňujícím výcvikem na školní variantě Reichenbergu.[1][2][3]

Reichenberg měl být vypouštěn z bombardéru Heinkel He 111H podobně jako bezpilotní verze V-1. Byly také provedeny pokusy se vzletem s pomocí raketového katapultu. I když bylo vyrobeno asi 175 kusů, nikdy nebyla bojově nasazena.[3]

Práce na projektu probíhaly velice rychle. V druhé polovině roku 1944, hned jak dostalo DFS (Deutsche Forschunginstitut für Segelflug) v Ainringu povolení, se začalo s prací. A už během dvou týdnů byly vyrobeny čtyři varianty s krycím názvem Reichenberg (Liberec). Letové zkoušky R-I probíhaly v září roku 1944 na letišti Lärz v severním Německu. Ale už v říjnu téhož byl projekt zrušen.

Zkoušek, které ukázaly nedostatky projektu, se zúčastnili i známí zkušební piloti Flugkäpitan Hanna Reitsch a Heinz Kensche. Leteckého výcviku u jednotky 5./KG 200 "Leonidas Staffel" se zúčastnilo asi 60 vybraných příslušníků Luftwaffe a 30 mužů z Waffen-SS, z jednotek Hauptsturmführera Otto Skorzenyho.

Technicky se R-IV lišila od Fi 103 málo. Kromě nezbytných aerodynamických úprav byl hlavní rozdíl v umístění kabiny v místě dvou nádob (jedné odstraněné a jedné přemístěné) pro stlačený vzduch. Pilot seděl na sedačce vyrobené z překližky a před sebou na palubní desce měl jen několik přístrojů: gyrokompas, zatáčkoměr, výškoměr, rychloměr, letecké hodiny a spínač pojistky bojové hlavice. Čelní štítek průhledného krytu kabiny byl vyroben z neprůstřelného skla.

Projekt byl formálně ukončen z důvodu zákazu provozu většiny strojů používajících benzín, takže nebylo možné provádět trénink na kluzácích. Mezi neoficiálními důvody ukončení projektu byla nepřijatelnost sebevražedných misí pro velkou část velení letectva.[2]

Celkem existovaly čtyři typy:

• Reichenberg I – cvičná kluzáková verze.
• Reichenberg II – cvičná kluzáková verze, dvoumístná s kabinou instruktora za kabinou pilota.
• Reichenberg III – cvičná motorová verze.
• Reichenberg IV – bojová verze.

Fieseler Fi 103 Reichenberg

• rozpětí: 5,7 m
• délka: 8 m
• vzlet. hmotnost: 2250 kg
• max. rychlost: 800 km/h ( ve výšce 2440 m)
• dolet: asi 330 km (při vypuštění ve výšce 2500 m)
• bojová nálož: 850 kg Amatolu
• pohon: 1× Argus As 014 – pulzační motor s tahem 3,4 kN (350 kp)
• doba chodu motoru: 32 min