V-1

V-1 (z německého Vergeltungswaffe, česky odvetná zbraň), typové označení Fieseler Fi 103, byla německá letounová střela poháněná pulzačním motorem a řízená jednoduchým autopilotem. Používal ji Wehrmacht během druhé světové války. Byla to první hromadně používaná střela s plochou dráhou letu na světě.

V-1 / Fi 103
V-1 před startem
Určenístřela s plochou dráhou letu
VýrobceFieseler
ŠéfkonstruktérRobert Lusser
První let28. října 1942 první bezmotorový let vypuštěním z Fw 200
10. prosince 1942 první motorový let vypuštěním z He 111
Zařazeno1944
Vyřazeno1945
Charaktervyřazen
UživatelLuftwaffe
USA jako Republic-Ford JB-2
SSSR jako Izdělije 10 (10Ch)
Vyrobeno kusů30 000
Cena za kus5 090 Říšských marek
VariantyFi 103
Fieseler Fi 103R Reichenberg
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Z bezpilotní V-1 vycházela také pilotovaná varianta s tajným označením Reichenberg.

Vývoj

V květnu roku 1942 se začalo pracovat na projektu a 24. prosince 1942 již vzlétl první prototyp. Šlo o malý středoplošník s trupem ve tvaru doutníku, celokovové konstrukce, ve kterém se nacházelo veškeré vybavení. Nad trupem byl umístěn pulzační reaktivní motor o délce 3,6 m. Křídla byla pravoúhlá o rozpětí 4,87 m, později byla větší a celodřevěná. Ocasní plochy byly klasického uspořádání výškovka a směrovka s kormidly.

Střela startovala z pneumatického[1] katapultu, který jí udělil letovou rychlost 320 km/h. Motor urychlil střelu na rychlost 540–565 km/h, při které se pohybovala ve výšce 300–2000 m bez manévrování k cíli. Když byla překonána nastavená délka letu (měřila ji malá vrtule na přídi střely), byl uzavřen přívod paliva, zablokování kormidel a vysunutí spoilerů přivedly střelu do pádové rychlosti a ta zamířila k zemi. Bojová hlavice o hmotnosti 820–845 kg byla přivedena k výbuchu jednou ze tří variant zapalovačů.

Nasazení

Sériová výroba začala v březnu roku 1944, k nasazení došlo v červnu, kdy byla první střela odpálena na Londýn. Do konce března 1945 bylo vypuštěno přes 20 000 střel, ze kterých bylo okolo 10 000 namířeno na Anglii, cíl jich zasáhlo okolo 2500, zbytek byl zničen nebo nezasáhl cíl. Okolo 8000 střel V-1 bylo vypuštěno také na Antverpy, Brusel a Lutych.

V září roku 1944 vznikla jednotka pro pilotované V-1, určená k sebevražedným útokům, ale projekt byl ještě v říjnu zrušen. Tato verze Fi 103 (Reichenberg) vznikla úpravou vnitřních prostor střely, zejména snížením kapacity pohonných látek a řídících mechanizmů a instalací jednoduché pilotní kabiny se základními přístroji před nasávací otvor motoru. Oficiální stanovisko bylo, že pilot po navedení střely a zablokování řídících ploch vyskočí padákem a pokusí se uniknout zpět do vlasti. Otázkou zůstává, jak by se pilotovi vyskakovalo bez vystřelovacího křesla ze stroje s motorem hned za kabinou. Sebevražednost takovéto mise byla zcela jednoznačná. Pro výcvik posádek pilotovaných verzi Fi 103 existovala i vlečená, kluzáková verze bez motoru se dvěma kabinami.

Technické údaje

V-1 v řezu
  • délka: 7,9 m
  • rozpětí: 5,37 m
  • výška: 1,42 m
  • hmotnost: 2,15 t
  • pohon: 1x pulzační motor Argus As 014 o tahu 2,9 kN
  • max. rychlost: 656 km/h
  • dolet: 240 km
  • dostup: 3 050 m
  • nálož: 830 kg amatolu

Obrázky

Odkazy

Reference

  1. PEJČOCH, Ivo. Tajné zbraně třetí říše. 1. vyd. Cheb: SVĚT KŘÍDEL, 2015. 208 s. ISBN 978-80-87567-77-7. S. 26.

Literatura

  • KASÍK, Pavel. Neuvěřitelný manévr: piloti šťouchali nacistické střely do moře křídlem. Technet.cz [online]. 2018-04-05 [cit. 2018-04-05]. Dostupné online.

Související články

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.