Reflexologie

V přehledu Cochrane Collaboration je reflexologie definována následovně: „Reflexologie je jemná manipulace nebo tlačení na určité části chodidla s cílem vyvolat účinek na jiném místě těla.“[4]

Ministerstvo zdravotnictví australské vlády definuje reflexologii jako „systém vyvíjení tlaku, obvykle na chodidla, který podle praktikujících stimuluje energii a uvolňuje „blokády“ v určitých oblastech, které způsobují bolest nebo nemoc“.[5]

Praktiky podobné reflexní terapii mohly existovat již v předchozích historických obdobích. Podobné praktiky jsou doloženy v dějinách Číny a Egypta.[6] Reflexní terapii vytvořil v USA v roce 1913 William H. Fitzgerald, M.D. (1872–1942), odborník na ušní, nosní a krční lékařství, a Edwin F. Bowers. Fitzgerald tvrdil, že vyvíjení tlaku má anestetický účinek na jiné oblasti těla.[7][8] Ve 30. a 40. letech 20. století metodu modifikovala Eunice D. Inghamová (1889–1974), zdravotní sestra a fyzioterapeutka.[9][10] Inghamová tvrdila, že chodidla a ruce jsou obzvláště citlivé, a zmapovala celé tělo do „reflexů“ na chodidlech, přičemž „zónovou terapii“ přejmenovala na reflexologii[11]. „Moderní reflexologové používají Inghamové metody nebo podobné techniky, které vyvinula reflexoložka Laura Normanová.“[6]

Podle Fitzgeralda se na chodidlo nohy promítají všechny orgány v rozmístění, které v náznaku připomíná homunkula. Některé orgány se projektují také na hřbet nohy a krajinu kotníků. Ze špiček prstů přes plosku nohy potom údajně vybíhají energetické dráhy v počtu deseti, které dosahují až k vrcholu hlavy. Jde tedy o analogii čínských meridiánů, ale existují v jiném počtu, mají jinou polohu a jiný průběh. Choroby mají pak být způsobeny přerušením toku energie čchi v drahách.[6][7] Proudění energie lze údajně obnovit pohyby nohy, kroucením prstů a masáží plosky, kde lze údajně nalézt tvrdší hrudky, které energii blokují. Po rozdrcení masáží se mají hrudky snadno rozpustit a vyloučit z těla potem a močí. Otevřením kanálů lze údajně léčit všemožné choroby, cukrovku, mrtvici, zácpu, astma, zánět kloubů, škytavku, epilepsii a mnoho dalších chorob. Existují i maséři, kteří se reflexologií snaží jen zmírnit bolesti kloubů, páteře a hlavy.[12]
Existují refexologické mapy nohou a rukou. Tyto mapy reflexních zón se u různých zdrojů ale liší.[12] Dle zastánců reflexologie patří nohy k nejcitlivějším částem našeho těla, a proto jsou chodidla nejvhodnějším místem reflexologického zásahu. Na většinu reflexologických bodů se působí špičkami prstů a bříškem palce, a to pevným tlakem. Místo manuální terapie lze použít i vložky do obuvi, které mají působit tlakem na projekční okrsky chodidla. Nabízejí je jak léčitelé, tak i větší obuvnické firmy. Vyrábějí se vložky různého tvaru a typu. Některé jsou posety drobnými, pravidelně rozmístěnými hrbolky, jindy je na nich zakreslena mapa orgánových okrsků, jiné mají výstupky jen v místě určitých orgánů. Do výstupků některých vložek jsou vkládány malé permanentní magnety. Jednodušším způsobem využití reflexologické představy je chůze po oblázcích, která má mít tonizující, aktivační účinek.[12]

„Teorie“ reflexologie je jen modifikací akupunktury a představa o projekci orgánů na chodidlo je rovněž jen analogií teorie o mikrosystémech, které se mají projikovat na nejrůznější místa povrchu těla člověka. Dle Jiřího Heřta je to představa neudržitelná. Nepřímým důkazem o neplatnosti názoru o projekčních okrscích na chodidle je i to, že obrázky autorů, kteří takové mapy zobrazují, se od sebe výrazně liší, právě tak jako se liší uspořádání hrbolků na vložkách různých výrobců. Manuální reflexologická léčba je jistě bezpečná, třeba i příjemná, a proto oblíbená a úspěšně nabízená mnohými maséry. Reflexním působením lze dočasně zlepšit krevní oběh, zmírnit otok i odstranit únavu i bolest nohou, a nespecificky lze reflexně ovlivnit oblast páteře a pánve, ale ovlivňovat jednotlivé orgány a léčit výše uvedené choroby je nemožné. Nošení vložek je rizikové u pacientů s infekcemi nohou, porušeným krevním oběhem nebo u cukrovky, kde vložky mohou způsobit gangrénu s ohrožením života.[12] Neexistuje vědecká studie, která by prokázala jednoznačné účinky, avšak je využívá po celém světě maséry, terapeuty i lékaři a mnoho lidí ji sami praktikují, právě pro její terapeutické účinky.

Ve Spojeném království reflexní terapii dobrovolně koordinuje Complementary and Natural Healthcare Council (CNHC). Registrovaní musí splňovat standardy odborné způsobilosti stanovené odbornými radami[13], ale vzhledem k tomu, že CNHC je dobrovolná, může se za reflexologa označit každý, kdo ji praktikuje. Když CNHC začala přijímat reflexology, skeptik Simon Perry nalezl 14 z tehdy registrovaných, kteří tvrdili, že refexologie účinně léčí nemoci. Jakmile na to CNHC upozornil, společnost nechala tato tvrzení stáhnout, protože byla v rozporu s kodexem britského Úřadu pro reklamní standardy (Advertising Standards Authority code).[14]
Reflexní terapie je jednou z nejpoužívanějších alternativních terapií v Dánsku. Celostátní průzkum z roku 2005 ukázal, že 21,4 % dánské populace někdy v životě využilo reflexní terapii a 6,1 % využilo reflexní terapii během posledního roku.[15]
Studie z Norska ukázala, že 5,6 % norské populace v roce 2007 využilo reflexní terapii během posledních 12 měsíců.[16]