Rebutia heliosa condorensis

Stonky zpočátku jednotlivé, brzy tvořící mnohohlavé skupiny, kulovité, až 40 mm široké a 30 mm vysoké, s vláknitými kořeny a šedozelenou pokožkou. Žeber 30 – 40, spirálovitá, rozložená do 3 mm dlouhých a 1 mm širokých hrbolků; areoly protáhlé, umístěné na vrcholu hrbolků, až 3 mm dlouhé a 1 mm široké, hnědě plstnaté, asi 4 mm navzájem vzdálené. Okrajových trnů 12 – 16, tenké, bílé, hřebenovitě uspořádané, až 4 mm dlouhé; středové trny nepřítomné.

Květy 30 – 40 mm dlouhé, asi 40 mm široké, zřetelně kratší než u nominátní variety, čistě červené až téměř purpurově karmínové; květní lůžko olivově červené s málo početnými šupinami s bílými vlasy a štětinami; květní trubka asi 15 mm dlouhá, červená až tmavě fialově červená, s podobnými, poněkud většími šupinami; okvětní lístky kopinaté až kopisťovité, 10 – 15 mm dlouhé a 3 – 4 mm široké, na konci špičaté až zaoblené, ve zbarvení kolísající od čistě červené, ale také bledší nebo tmavší až purpurově karmínově; nitky ve dvou sériích, z horní části trubky a z okraje trubky, žlutě zbarvené, stejně i prašníky a pyl; čnělka nažloutle bílá, na spodních 10 mm srostlá se stěnou trubky, blizna se 6 rameny bělavá. Plod malý, kulovitý, asi 4 mm široký, tmavě červený, pokrytý malými šupinami s bílými vlasy a štětinami. Semena krátce přílbovitá, asi 1 mm velká, hnědočerná, se širokým bazálním hilem a bradavčitou testou.

V souvislosti s variabilitou R. heliosa var. condorensis je poněkud nejasné jednoznačné vymezení tohoto taxonu. Také u rostlin s tímto označením v našich sbírkách se zřejmě jedná o výsledek více jevů. Na jedné straně existuje řada rostlin, které odpovídají původnímu Lauovu sběru L 401 a prvotnímu Donaldovu popisu. Tyto rostliny vykazují jen velmi malé rozdíly, které se vztahují v podstatě jen na odstín vybarvení květů, jak bylo uvedeno již v prvotním popisu. Naproti tomu však někdy můžeme ve sbírkách jako R. heliosa var. condorensis nalézt rostliny, které naopak odpovídají popisu var. cajasensis, což bude důsledkem skutečnosti, že rostliny z odpovídajících Lauových sběrů (L 401, L 405) byly v obchodních nabídkách opakovaně zaměňovány.

Další výraznější rozdíly pak nalezneme u rostlin, které byly v prvotním popisu var. condorensis rovněž zmíněny a pocházejí ze sběrů K. Knížete (KK 849 – R. densipectinata n.n. a KK 1802 – R. solisoides n.n.). Tyto rostliny však určitě reprezentují odlišné populace a jejich přiřazení sem je přinejmenším nejisté. Některými autory jsou tyto sběry přiřazovány spíše do okruhu R. albopectinata. Nověji byly jako var. condorensis označeny sběry SE 81 a 158, LH 646 a 784 a RH 243 (?), 271, 276, 283, 989 a 990.

Místem nálezu sběru L 401, ze kterého byl vybrán typ R. heliosa var. condorensis, je Condor Pass (Bolívie, departament Tarija, hraniční území provincií Cercado a O'Connor), v nadmořské výšce 2 800 m, jako místa nálezů sběrů V. Šedy bylo rovněž uvedeno Condor Pass (Bolívie, departament Tarija), u SE 81 v nadmořské výšce 2500 m. Uváděnými místy nálezů K. Knížete jsou naproti tomu Junacas (Bolívie, departament Tarija) v nadmořské výšce 2 900 m (KK 849) a Las Cajas (Bolívie, departament Tarija) v nadmořské výšce 2 200 m (KK 1802). Sběry V. Šedy (SE 81, 158) pocházejí z Condor Pass, rovněž sběr L. Horáčka LH 784 (2675 m), sběr LH 646 od Yacuiba (2 710 m), u sběru RH 243 bylo jako místo nálezu uvedeno Alto de Cajas, u RH 271 a 276 Abra de Condor, u RH 283 Palca Grande a u RH 989 a 990 Condor Pass.

Centrum rozšíření příbuzenského okruhu R. heliosa leží v horách severovýchodně od města Tarija (Bolívie, departament Tarija), některé další podobné taxony pak nalezneme ještě v sousední provincii Sud Cinti (Bolívie, departament Chuquisaca). V horách kolem Narvaez, Cajas, Junacas, a také o několik desítek km severněji kolem Culpina byla nalezena řada mimořádně zajímavých taxonů a nové nálezy se objevují s každým dalším průnikem do těchto oblastí. Zpracování celého tohoto komplexu není ještě ani zdaleka ukončeno a teprve podrobný průzkum existujících populací ukáže, jaký hodnostní stupeň nejlépe odpovídá kterému taxonu, co přetrvá jako samostatný druh a kde bude lépe vyhovovat hodnost poddruhu nebo variety. Kromě bližšího příbuzenstva R. heliosa, R. supthutiana, ale i R. albopectinata včetně řady dalších nepopsaných sběrů z této oblasti, mohou užší vazby prokázat i další taxony ( R. schatzliana, R. perplexa, i když původ uvedený u tohoto posledního taxonu leží značně mimo).

Rostliny příbuzenského okruhu R. heliosa vytvářejí silné řepovité kořeny, které jsou v porovnání s většinou druhů rodu Rebutia přece jen poněkud choulostivější. Tomu je nutno přizpůsobit celou kulturu těchto taxonů a týká se to i R. heliosa var. condorensis. Rozmnožování z odnoží, které se v kultuře běžně a snadno vytvářejí, je snadné, při dosažení dostatečné velikosti odnože zakořeňují snadno, zprvu vytvářejí svazčité, vláknité kořeny, které později postupně zesilují. Substrát vyžadují mírně kyselý, hrubší, dobře propustný, bez příměsi nezetlelých organických součástí, a nárazovou zálivku vždy až po předchozím vyschnutí, s omezením v době vrcholících letních veder. V době zimního klidu pak úplné sucho a teploty 5 – 10 °C.

Rostliny kvetou na jaře, začátek vegetace je při správné kultuře zahájen právě násadou poupat, občas se jednotlivé květy objeví ještě na závěr vegetace při silnějším podzimním růstu. Zde je pouze nutno upozornit na nutnost dostatečného vyzrání rostlin a jejich včasnou přípravu na zazimování přerušením zálivky. Tehdy existuje i zvýšené nebezpečí zahnívání pozdních poupat nebo nevyschlých zbytků květů a přenesení hniloby i na těla rostlin.