Rebutia albopectinata

Stonek jednotlivý nebo poněkud odnožující, kulovitý nebo málo protáhlý, 15 - 30 mm široký, tmavě šedozelený, při silnějším oslunění až červenočerný, se silným řepovitým kořenem. Žeber 10 - 16, svislá nebo slabě stočená, 3 - 4 mm vysoká, hluboko rozčleněná na asi 1,5 mm velké hrbolky; areoly podlouhlé, 1 - 2 mm dlouhé, bíle nebo světle hnědě plstnaté. Trny jemné, rovné, bílé až nahnědlé se zesílenou hnědou patou, zcela zakrývající tělo; okrajové trny přilehlé a hřebenovitě uspořádané do 6 - 9 párů a 1 směřující dolů, 2 - 3 mm dlouhé; středové trny 0 - 2, silnější, až 1 mm dlouhé, odstávající.

Květy hluboko postranní, 35 - 40 (- 50) mm dlouhé, široce nálevkovitě otevřené; květní lůžko 3 - 4 mm široké, nazelenale červenohnědé, pokryté úzkými trojúhelnikovitými, tmavě zelenými, 1 - 2 mm dlouhými šupinami, bílou vlnou a několika bílými vlasovými štětinami; květní trubka asi 20 mm dlouhá, na dolních 5 - 8 mm srostlá s čnělkou, nad tím nálevkovitě se rozšiřující; okvětní lístky 15 - 20 mm dlouhé, 6 - 8 mm široké, vnější fialově růžové s nazelenalým středním proužkem, vnitřní oranžově červené až rumělkové; jícen růžový s bílým základem; nitky dole zelené a růžové, nahoře světle žluté, prašníky žluté; čnělka s 5 - 7 ramennou bliznou světle zelená. Plod kulovitý, asi 5 mm široký, zelený až světle hnědý s bílou vlnou a štětinami. Semena téměř kulovitá, asi 1 mm dlouhá a 0,8 mm široká, leskle černá, pokrytý zbytky arilu; hilum široké, bazální, s vyčnívajícím mikropylárním hrbolkem.

R. albopectinata byla popsána podle sběru W. Rausche WR 312. V prvotním popisu byla charakterizována zejména malými, bílými těly, podobnými tělům R. heliosa a červenými květy se štíhlou trubkou. Rauschův prvotní popis zachycuje jen velmi malou variabilitu jeho sběru, tomu také odpovídají rostliny, které byly z tohoto sběru rozšířeny do sbírek. Kromě rostlin odpovídajících prvotnímu popisu W. Rausche, tj. rostlin s malými těly a většími květy, nalezneme ve sbírkách i klony s poněkud menšími a tmavěji zbarvenými květy.

Ještě před W. Rauschem nalezl již roku 1958 tento druh F. Ritter. Ten mu přiřadil své sběratelské číslo FR 758 a provizorní jméno R. densipectinata. Ritterovy rostliny jsou celkově větší, s delšími trny, ale menšími květy. Ve sbírkách můžeme nalézt dva klony, jeden s tmavě purpurově hnědým, druhý s bledě zeleným tělem. Rostliny s tmavším tělem mívají i tmavěji vybarvené květy. Zjednodušeně lze říci, že Ritterova R. densipectinata je větší, robustnější forma R. albopectinata.

Typová lokalita druhu R. albopectinata leží v Bolívii, u Culpina (departament Chuquisaca, provincie Sud Cinti), v nadmořské výšce 3400 m, odkud pochází Rauschův sběr WR 312. Ve stejné oblasti nalezl své rostliny i F. Ritter, jako naleziště svého sběru uvedl provincii Sud Cinti, u Culpina.

V prvotním popisu charakterizoval W. Rausch R. albopectinata jako příklad problémů s oddělením sekcí Aylostera a Digitorebutia, přiřadil ji však jednoznačně k sekci Digitorebutia. Rovněž Ritterova R. densipectinata byla zprvu chápána jako Digitorebutia. Nyní je však tato skupina řazena k sekci Aylostera, do blízkého příbuzenstva R. heliosa.

Jménem R. albopectinata případně R. densipectinata byly označeny i některé sběry K. Knížete. Sběr KK 852, označovaný jako R. albopectinata?, stejně jako rostliny rozšiřované K. Knížetem jako R. solisioides (KK 1802) se však od Rauschovy R. albopectinata dost liší a zdají se být totožné s Lauovým nálezem L 401, který byl J. D. Donaldem později popsán jako R. heliosa var. condorensis. Stejně tak i Knížetův sběr KK 849, označený jím jako R. densipectinata, má s Ritterovou R. densipectinata málo společného.

R. albopectinata má stejné nároky na kulturu jako příbuzné druhy z okruhu R. heliosa. Vzhledem k vyvinuté kořenové řepě je při pěstování na vlastních kořenech žádoucí větší opatrnost při zálivce a minerální substrát bez nezetlelých organických příměsí. Při roubování však těla příliš narůstají, odnožují a ztrácejí svůj charakteristický vzhled. Možnosti množení jsou omezeny nedostatečnou nabídkou semen, která jsou vytvářena pouze po opylení cizím pylem.