Rebutia albopectinata

Rebutia albopectinata je velmi nápadný druh rodu rebucie, který je skutečnou ozdobou každé sbírky. Jméno je odvozeno od charakteristického otrnění, albipectinatus znamená bíle hřebenitý. Tmavě zelené tělo, zahalené hustým bílým otrněním, je doplněno velkými, jasně červenými květy.

Rebutia albopectinata
Rebutia albopectinata
Vědecká klasifikace
Říšerostliny (Plantae)
Podříše cévnaté (Tracheobionta)
Odděleníkrytosemenné (Magnoliophyta)
Třídavyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řádhvozdíkotvaré (Caryophyllales)
Čeleďkaktusovité (Cactaceae)
Rodrebucie (Rebutia)
SekceAylostera
Binomické jméno
Rebutia albopectinata
Rausch, 1972
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Mapa rozšíření R. albopectinata

Rebutia albopectinata Rausch

Rausch, Walter; Kakteen und andere Sukkulenten, 23: 236, 1972

Sekce Aylostera, řada Heliosa

Synonyma:

  • Rebutia densipectinata Ritter nom.nud., seznamy polních čísel

Popis

Stonek jednotlivý nebo poněkud odnožující, kulovitý nebo málo protáhlý, 15 - 30 mm široký, tmavě šedozelený, při silnějším oslunění až červenočerný, se silným řepovitým kořenem. Žeber 10 - 16, svislá nebo slabě stočená, 3 - 4 mm vysoká, hluboko rozčleněná na asi 1,5 mm velké hrbolky; areoly podlouhlé, 1 - 2 mm dlouhé, bíle nebo světle hnědě plstnaté. Trny jemné, rovné, bílé až nahnědlé se zesílenou hnědou patou, zcela zakrývající tělo; okrajové trny přilehlé a hřebenovitě uspořádané do 6 - 9 párů a 1 směřující dolů, 2 - 3 mm dlouhé; středové trny 0 - 2, silnější, až 1 mm dlouhé, odstávající.

Květy hluboko postranní, 35 - 40 (- 50) mm dlouhé, široce nálevkovitě otevřené; květní lůžko 3 - 4 mm široké, nazelenale červenohnědé, pokryté úzkými trojúhelnikovitými, tmavě zelenými, 1 - 2 mm dlouhými šupinami, bílou vlnou a několika bílými vlasovými štětinami; květní trubka asi 20 mm dlouhá, na dolních 5 - 8 mm srostlá s čnělkou, nad tím nálevkovitě se rozšiřující; okvětní lístky 15 - 20 mm dlouhé, 6 - 8 mm široké, vnější fialově růžové s nazelenalým středním proužkem, vnitřní oranžově červené až rumělkové; jícen růžový s bílým základem; nitky dole zelené a růžové, nahoře světle žluté, prašníky žluté; čnělka s 5 - 7 ramennou bliznou světle zelená. Plod kulovitý, asi 5 mm široký, zelený až světle hnědý s bílou vlnou a štětinami. Semena téměř kulovitá, asi 1 mm dlouhá a 0,8 mm široká, leskle černá, pokrytý zbytky arilu; hilum široké, bazální, s vyčnívajícím mikropylárním hrbolkem.

Variety a formy

R. albopectinata byla popsána podle sběru W. Rausche WR 312. V prvotním popisu byla charakterizována zejména malými, bílými těly, podobnými tělům R. heliosa a červenými květy se štíhlou trubkou. Rauschův prvotní popis zachycuje jen velmi malou variabilitu jeho sběru, tomu také odpovídají rostliny, které byly z tohoto sběru rozšířeny do sbírek. Kromě rostlin odpovídajících prvotnímu popisu W. Rausche, tj. rostlin s malými těly a většími květy, nalezneme ve sbírkách i klony s poněkud menšími a tmavěji zbarvenými květy.

Ještě před W. Rauschem nalezl již roku 1958 tento druh F. Ritter. Ten mu přiřadil své sběratelské číslo FR 758 a provizorní jméno R. densipectinata. Ritterovy rostliny jsou celkově větší, s delšími trny, ale menšími květy. Ve sbírkách můžeme nalézt dva klony, jeden s tmavě purpurově hnědým, druhý s bledě zeleným tělem. Rostliny s tmavším tělem mívají i tmavěji vybarvené květy. Zjednodušeně lze říci, že Ritterova R. densipectinata je větší, robustnější forma R. albopectinata.

Výskyt a rozšíření

Typová lokalita druhu R. albopectinata leží v Bolívii, u Culpina (departament Chuquisaca, provincie Sud Cinti), v nadmořské výšce 3400 m, odkud pochází Rauschův sběr WR 312. Ve stejné oblasti nalezl své rostliny i F. Ritter, jako naleziště svého sběru uvedl provincii Sud Cinti, u Culpina.

Poznámky

V prvotním popisu charakterizoval W. Rausch R. albopectinata jako příklad problémů s oddělením sekcí Aylostera a Digitorebutia, přiřadil ji však jednoznačně k sekci Digitorebutia. Rovněž Ritterova R. densipectinata byla zprvu chápána jako Digitorebutia. Nyní je však tato skupina řazena k sekci Aylostera, do blízkého příbuzenstva R. heliosa.

Jménem R. albopectinata případně R. densipectinata byly označeny i některé sběry K. Knížete. Sběr KK 852, označovaný jako R. albopectinata?, stejně jako rostliny rozšiřované K. Knížetem jako R. solisioides (KK 1802) se však od Rauschovy R. albopectinata dost liší a zdají se být totožné s Lauovým nálezem L 401, který byl J. D. Donaldem později popsán jako R. heliosa var. condorensis. Stejně tak i Knížetův sběr KK 849, označený jím jako R. densipectinata, má s Ritterovou R. densipectinata málo společného.

Pěstování

R. albopectinata má stejné nároky na kulturu jako příbuzné druhy z okruhu R. heliosa. Vzhledem k vyvinuté kořenové řepě je při pěstování na vlastních kořenech žádoucí větší opatrnost při zálivce a minerální substrát bez nezetlelých organických příměsí. Při roubování však těla příliš narůstají, odnožují a ztrácejí svůj charakteristický vzhled. Možnosti množení jsou omezeny nedostatečnou nabídkou semen, která jsou vytvářena pouze po opylení cizím pylem.

Reference

    Literatura

    • Donald, John Donald; The Classification of the Rebutias; Ashingtonia, 3: 150, 1979
    • Pilbeam, John; Rebutia (ISBN 0-9528302-2-1), p. 19, 1997
    • Ritter, Friedrich; Kakteen in Sűdamerika, 2: 606, 1979
    • Šída, Otakar; Rod Rebutia (ISBN 80-901383-5-7), p. 67, 1997
    • Šída, Otakar; Atlas kaktusů, tab. 39, 1995

    Externí odkazy

    This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.