Raněný

První světová válka přinesla nezměrné utrpení i ztráty na lidských životech. Někteří umělci, kteří byli přímými účastníky války reagovali na tragické zážitky války vlastními díly. V tvorbě Jana Štursy jsou takovými díly Pohřeb v Karpatech, Raněný a Hlavice s bojujícími a umírajícími legionáři na fasádě budovy Legiobanky v Praze. Štursa sochou Raněný reagoval na své bezprostřední zážitky z haličské fronty.[1] Tam byl svědkem, jak vojáka stojícího v zákopu zasáhla kulka do hlavy a jeho tělo se následně pomalu sesunulo k zemi. Tento motiv zachytil vícekrát kresbami ve skicáku. Na konečné zpracování námětu měla vliv i fotografie frontového reportéra z časopisu Der Tag z roku 1915, která zachycuje padlého ruského vojáka zachyceného v plotu z ostnatých drátů. Podle monografie Jiřího Mašína byla expresívnost sochařského pojetí vyvolána také gotickou sochou Přemyslovského krucifixu z Jihlavy z počátku 14. století.[2]

Konečná podoba sochy se rodila několik let. Velmi obtížné bylo najít přesvědčivost diagonálního pádu těla, které bylo do půdy zakotveno pouze špičkami prstů. Rovnováha kompozice byla posléze dosažena šroubovitým prohnutím těla, které bylo promítnuto do pohybů paží a skloněné hlavy. Výsledkem bylo, že v soše docházelo k jakémusi zdvojení pohybu – zatímco hmota těla padá výrazně dolů k zemi, jeho sochařský pohyb jde vlastně výrazně nahoru. Tím teprve získal Raněný hodnotu nejen výtvarnou, ale i obsahovou.[3] Básnicky to vyjádřil Fráňa Šrámek v básni k poctě Janu Štursovi ...pohlédni, jak padnuv, padnuv ještě vstávám...[4]

Dílo existuje ve dvou bronzových odlitcích mírně nadživotní velikosti. První bylo osazeno v Praze v kapli padlých v Národním památníku na Vítkově, druhé u Štursova rodného domu v Novém Městě na Moravě, kde je chráněno jako kulturní památka České republiky, modely o výšce kolem 50-60 cm (podle rozměrtů podstavce) byly odlévány v sériích a objevují se dosud v aukcích.[5]

Tím, že se Štursa rozhodl ztvárnit Raněného jako bezejmenný akt, stala se socha obecným symbolem tragiky a nesmyslnosti války. Obdobně jako v případě Pohřbu v Karpatech i v případě Raněného zamýšlel Štursa vytvořit velký válečný pomník a zvětšit dvoumetrovou sochu Raněného do velikosti 4 metrů. Tomu odpovídá i vysoká propracovanost detailů sochy. Tento záměr nebyl realizován.

Protipólem Štursovy sochy padajícího těla Raněného je vzhůru mířící socha Vítěze či Vítězství, na které pracoval Štursa v posledních letech života. První koncept sochy vznikl roku 1918 a představoval génia, který v pravici drží vavřínový věnec, jímž korunuje spisovatele Svatopluka Čecha. Štursa s ním téhož roku vyhrál soutěž. Definitivní realizace a pomníku Svatopluka Čecha v Sadech Svatopluka Čecha na pražských Vinohradech již má větévku. Pomník byl odhalen roku 1924. V téže době pracoval na dalších skicách. Sochu génia osamostatnil a do pozdvižené pravice jí vtiskl lipovou ratolest. Roku 1921 ji Štursa představil v bronzové realizaci jako personifikaci vítězství a samostatnosti Československa. Tuto verzi má ve sbírce Národní galerie v Praze. Socha ve čtyřmetrovém měřítku ozdobila československý pavilon na Mezinárodní výstavě dekorativního umění v Paříži v roce 1925. Jejího odhalení 30. dubna se Štursa nezúčastnil, o dva dny později se zastřelil. Architekt tohoto pavilónu Josef Gočár pařížskou sochu využil o dva roky později před budovu gymnázia v Hradci Králové.

Obě plastiky (Raněný a Vítězství) tvoří ideové protějšky. Raněný vyjadřuje myšlenku tragické oběti, Vítězství dává jejímu fatálnímu pocitu ztráty vyšší perspektivu věčného obrozování.[6]

Obě témata spojil v 50. letech 20. století autor pomníku obětem holocaustu v ukrajinském Dněpropetrovsku: umírající muž vypouští holubici míru.

• 
  Raněný, Národní památník na Vítkově
• 
  Raněný (detail)
• 
  Raněný, Nové Město na Moravě
• 
  Pomník Svatopluka Čecha na Vinohradech
• 
  Vítěz, Královská zahrada Praha
• 
  Vítězství před gymnáziem v Hradci Králové
• 
  Vítězství v Hradci Králové
• 
  Pomník obětem holocaustu, Dnipro