Přemyslovský krucifix

Podle legendy byl kříž do Jihlavy věnován Přemyslem Otakarem II.[3] či Přemyslem Otakarem I.[4] Dílo však pravděpodobně vzniklo okolo roku 1330[5] a do Jihlavy se dostalo ve 14. století z Německa. Krucifix byl určen pro dominikánský kostel Povýšení sv. Kříže, který byl založen v polovině 13. století. Duchovním centrem dominikánského řádu ve střední Evropě byl Kolín nad Rýnem, odkud pocházejí nejstarší krucifixy podobného typu.[6]

Po josefínských reformách a zrušení jezuitského řádu přesídlili dominikáni roku 1781 do jezuitského kláštera a kostela sv. Ignáce z Loyoly, kde byl krucifix umístěn v levé boční kapli poblíž vchodu, v pozdně rokokovém zaskleném oltáři. Z kostela sv. Ignáce byl později přemístěn do kostela sv. Jakuba většího, který od roku 1591 podléhal Strahovskému premonstrátskému klášteru. Za komunistického režimu byl Strahovský klášter zrušen a tak mohl být krucifix odborně zhodnocen až po roce 1989, po prvním moderním restaurování v letech 1994-1997 v Praze.[7] Kvůli nevhodným klimatickým podmínkám byla pro jihlavský kostel sv. Jakuba roku 2012 zhotovena novodobá replika ze syntetické pryskyřice. Přemyslovský krucifix je nyní vystaven v obrazárně Strahovského kláštera.

Přemyslovský krucifix, novodobá replika, farní kostel sv. Jakuba Většího v Jihlavě

Předlohou expresivního antiklasického stylu "mystických krucifixů" (crucifix dolorosum, Gabelkruzifix), pocházejících z německého Porýní, je kříž z kostela St. Maria im Kapitol v Kolíně nad Rýnem z roku 1304. [8] Přemyslovský krucifix je pozdější než krucifixy z Fabriana a Palerma.[9] a navazuje spíše na krucifix z kostela St. Maria vom Frieden v Kolíně a oba krucifixy z okolí Salcburku (Nonnberg[10], Friesach).[11] Stylisticky je natolik podobný tomu, který přinesli maďarští poutníci z Kolína nad Rýnem do Andernachu,[12] že může dokonce pocházet ze stejné dílny. Svým sochařským ztvárněním, ale poněkud méně expresivním podáním na něj navazuje krucifix z domu augustiniánských kanovníků v Klosterneuburgu.[13]

Krucifix z polychromovaného dřeva[5] se od ostatních gotických sochařských děl domácího původu liší svými nadlidskými rozměry a dramatičností výrazu, která připomíná ještě 13. století.[14] Tělo Krista včetně rukou je vysoké 245 cm a má rozpětí paží 158 cm. Samotný kříž má výšku 309 cm. Jeho forma ve tvaru hluboce rozvětveného kmene s odřezanými výrůstky představuje symbolický Strom poznání dobra a zla.[3]

Kristova figura má disproporčně zvětšenou hlavu, dlaně a chodidla. Hlava s pootevřenými ústy a sklopenýma očima klesá k pravé straně a napíná svaly na krku. Předlohou mohly být hlavy proroků na západním průčelí katedrály ve Strasbourgu.[15] Expresivní výraz utrpení v Kristově obličeji zdůrazňuje řezba, která má tendenci ke geometrické stylizaci[16] a kombinuje ostré konvexní a konkávní tvary. Kristova hlava má precizně řezaný vous a masivní trnovou korunu s dlouhými trny, které pronikají až do lebky. Socha, podobně jako další "Crucifixi dolorosi", sloužila i jako relikviář, jak svědčí otvor umístěný v hlavě.[17] Dlouhé prameny vlasů, patrné na starších fotografiích, nejsou původní a během restaurování byly odstraněny. Velké dlaně s dlouhými zkroucenými prsty mají v okolí hřebů rány modelované zduřelou pokožkou. Také překřížené nohy, probité jedním hřebem, mají dramaticky zdůrazněné rány. Tělo je poměrně masivní, se schematicky vyznačenými žebry která po stranách sahají až k pasu, propadlým břichem se čtyřmi konvexními záhyby, dolním okrajem hrudníku ve tvaru písmene M. Rána na boku je otevřená a proudy krve, které z ní vytékají, vedou až k prstům na nohou. Ukřižování je oproti starším vyobrazením podáno s naturalistickou věrností - štíhlé paže jsou nataženy vahou těla, přibité nohy mají silně pokrčená kolena.

Kristova rouška je několikrát přehrnuta a složena z množství záhybů, které jsou vpředu hluboké, mísovité a horizontální a po stranách mělké a řasené hustě vertikálně. Čtyři cípy roušky spadají dolů po obou stranách a mezi koleny.[18] Schéma roušky je obdobné jako u krucifixů z Nonnbergu a Friesachu a částečně se shoduje s dalmatskými krucifixy, které jsou mladší.[9]

Až do 13. století byl Kristus na kříži téměř výhradně znázorňován jako vítěz nad smrtí (Christus triumphans) - jako hladká figura bez známek utrpení, často s korunou na hlavě. Jednalo se o ukřižování se 4 hřeby, kde nohy spočívaly vedle sebe na podložce. Ukřižování se třemi hřeby dominuje od poloviny 13. století a má původ v mystických proudech v církvi, které se soustředily na lidský aspekt Kristova utrpení a vybízely věřící ke kontemplaci a ztotožnění.[17] Na přelomu 13. a 14. století se církev musela vyrovnávat se sílícím vlivem náboženských heretiků[19] a žebravé řády spolu s inkvizicí hrály v jejich potírání významnou roli. Drastické znázornění Krista na kříži má původ v dobových zápisech mystických vidění a modlitbách a mělo prohloubit víru, že Mesiáš se obětoval, aby vykoupil lidské hříchy.[20]