Rakousko-turecká válka (1787–1791)

Osmá rakousko-turecká válka se odehrávala v letech 17871791 v souvislosti s šestou rusko-tureckou válkou. K rozhodnutí bojovat s Osmanskou říší došel císař Josef II., arcivévoda rakouský, který byl v alianci s Ruským carstvím pod Kateřinou Velikou.

Rakousko-turecká válka (1787–1791)
konflikt: Osmansko-habsburské války

Osmanská armáda vedená velkovezírem směřuje k Sofii, květen 1788
trvání: únor 17884. srpna 1791
místo: Jihovýchodní, Východní Evropa
výsledek: nerozhodný, svištovský mír
strany
Habsburská monarchie Osmanská říše Osmanská říše
velitelé
Josef II. (zemř. 1790)
Leopold II.
Gideon von Laudon
Paul Kray
Radecký z Radče
Selim III.
Koca Jusuf Paša

Obranná strategie, použitá ve válce o dědictví bavorské, se neosvědčila a rakouská armáda utrpěla těžké ztráty, což způsobilo prudký pokles popularity Josefa II. Jediným významným úspěchem se stalo dobytí Bělehradu roku 1789 pod vedením maršála Laudona, pro nějž to byla poslední válka, které se zúčastnil. Osmanská říše však vytvořila koalici se Švédskem a Pruskem, což přimělo Rakousko k uzavření separátního míru, který vracel hranice do předválečného stavu.

Na rakouské straně bojovaly dobrovolnické oddíly srbských emigrantů, tzv. frajkory.[1]

Reference

  1. PELIKÁN, Jan, a kol. Dějiny Srbska. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2005. ISBN 80-7106-671-0. S. 161–162. Dále jen Dějiny Srbska.

Literatura

  • RAK, Jiří. Dějiny zemí koruny české. Praha ; Litomyšl: Paseka, 1993. 329 s. ISBN 80-85192-60-8.

Související články

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.