Rainer Nossek

Rainer Nossek se narodil 5. května 1920 v podkrkonošské vesnici Zálesní Lhota (tehdy Hüttendorf) v domě čp. 28.[1] Již roku 1933 se přihlásil k německé národnosti. 10. října 1938, když byla Zálesní Lhota obsazena jednotkou Werhmachtu a až na pár chalup připojena k Říši, se přidal k Luftwaffe a absolvoval výcvik na stíhacího pilota.

Po ukončení výcviku získal hodnost poddůstojníka (Unteroffizier) a dostal se do bojů na východní frontě. Během jedné ze svých prvních misí byl v červenci 1942 přinucen nepřátelskými stíhači k přistání v oblasti Doněck, 100 km od německých linií. Během šestidenního úniku se dostal k německé linii.[2] Již v této době získává Železný kříž první a druhé třídy.

Účastnil se bitvy o Stalingrad, kdy provedl 120 bojových misí nad městem. 12. června 1943 byl oceněn Německým křížem ve zlatě. Od listopadu 1942 do března 1943 kvůli zdravotním problémům nebyl v boji. Poté se účastnil bitvy v Kurském oblouku. Během zimy 1943/44 byl opět v boji. Jeho velitelem byl Andreas Kuffner. 1. ledna 1944 byl povýšen na poručíka (Leutnant) a 29. října 1944 vyznamenán Rytířským křížem Železného kříže poté, co provedl více než 600 bojových misí a zničil 73 nepřátelských tanků (plus torpédoborec a tanker na řece Volze). Rytířský kříž obdržel přímo z rukou říšského maršála Hermanna Göringa. Stal se tak jedním z 41 letců narozených v ČSR, kteří získali toto vyznamenání.[3] Zároveň byl povýšen na nadporučíka (Oberleutnant).

Rainer Nossek zemřel 30. dubna 1945, když byl jeho Focke-Wulf Fw 190 sestřelen britskými spitfiry nad Schwerinem v severním Německu.[4] Spolu s ním byl zabit také Andreas Kuffner a zraněn Wilhelm Bromen, oba dva držitelé Rytířského kříže. V době svého úmrtí měl na svém kontě přes 800 bojových misí.[5]

• 
  Železný kříž první i druhé třídy (1939)
• 
  Německý kříž ve zlatě (12. červen 1943)
• 
  Rytířský kříž Železného kříže (29. říjen 1944)