Raffelstettenský celní řád

Raffelstettenský celní řád (vlastním názvem Inquisitio de theloneis Raffelstettensis, česky Šetření o clech z Raffelstetten) je raně středověký právní dokument regulující cla a důležitý historický pramen týkající se německo-slovanského obchodu na počátku 10. století. Název pochází od celnice na Dunaji u Lince, dnes část Astenu.

Řád byl vydán mezi lety 902 a 906 z pověření východofranského krále Ludvíka IV. Dítěte markrabětem Východní marky Aribem I. a nejdůležitějšími soudci a šlechtici, aby byly uvedeny do pořádku spory ohledně neodůvodněného uvalení cla a mýtného na obchod se zbožím v Podunají v oblasti dnešních Dolních Rakous. Řád reguluje zejména výši a způsob uvalování cla v závislosti na typu zboží, obchodní cestě, odbytišti a etnické přináležitosti. Zmiňuje se o plavbě obchodních lodí na Dunaji, o obchodu s Velkou Moravou, o obchodu s koňmi, solí či otroky nebo o židovských kupcích.

Význam Raffelstettenského celního řádu spočívá v tom, že se jedná o jeden z nejdůležitějších dokladů raně středověkého obchodu mezi Bavory a Slovany v rakouském Podunají. Někteří historikové (zejména Samuel Steinherz) považovali tento dokument za první písemný doklad přítomnosti židů v českých zemích, Bertold Bretholz ovšem tento názor zpochybnil, neboť celní řád neobsahuje žádnou explicitní zmínku o Čechách nebo Moravě. Dokument se zmiňuje pouze o židovských kupcích „z této vlasti nebo z jiných vlastí“ (latinsky de ista patria vel de aliis patriis), aniž by bylo zřejmé, jaké oblasti se těmito slovy míní.[1]

Text listiny se dochoval pouze ve formě opisu, jenž se nachází kopiáři z let 1254–1265 nazvaném Codex traditionum ecclesiae Pataviensis ab Ottone de Lonsdorf,[2] který se dnes nachází v Bavorském hlavním státním archivu v Mnichově.