Radoslava Kvapilová Brabcová

Po absolvování Vysoké školy pedagogické (obor český jazyk) vyučovala Radoslava Kvapilová Brabcová na Osmileté střední škole v Hulíně, pak na Jedenáctileté střední škole v Kroměříži. Již roku 1959 nastoupila jako odborná asistentka na katedru českého jazyka Pedagogického institutu v Brandýse nad Labem, později Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy v Praze.

V roce 1990 se jako bezpochyby nejvýznamnější vědecká osobnost této katedry a zároveň jako symbol mravní integrity a bezúhonnosti stala za všeobecného konsensu pracovníků i studentské veřejnosti první popřevratovou vedoucí katedry českého jazyka Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy v Praze (1990–2001). Pod jejím vedením zaznamenala vědecká i pedagogické činnost katedry „nebývalý rozkvět, z nějž čerpá dosud.“[3]

V letech 2001–2006 působila jako rektorka Literární akademie Josefa Škvoreckého v Praze, v letech 2006–2010 pak tamtéž jako prorektorka pro vědu a zahraniční styky.

Spolupracovala s univerzitami v Bělehradě, Erlangenu, Helsinkách, Lublani, Toruni, Turku a Záhřebu. Působila v redakční radě časopisu Naše řeč. Její publikační činnost čítá více než 200 záznamů děl bohemistických, slavistických i lingvodidaktických.

Objevila se ve filmu Česká RAPublika, poskytla řadu rozhovorů do médií, např. pro VICE magazine.

Jejím dlouholetým manželem byl hudební skladatel Jindřich Brabec (1933–2001), autor slavné písně Modlitba pro Martu. Jejím druhým manželem byl prof. Miroslav Kvapil (1930–2008), významný český slavista, jugoslavista a překladatel.

Je autorkou četných vědeckých monografií, skript a učebnic, zejména[4]:

• Městská mluva v Brandýse nad Labem. SPN, Praha 1973;
• Mluvený jazyk v teorii a praxi. SPN, Praha 1987;
• Didaktika českého jazyka pro studující oboru učitelství na prvním stupni základní školy. SPN, Praha 1990;
• Novinky z pravopisu a tvarosloví, KAVA – PECH, Dobřichovice 1996;
• Současný český jazyk. Slovník lingvistické terminologie, Praha 1989 (spolu s O. Martincovou);
• Přehled pojmů z českého jazyka a literatury, Praha 1992 (spolu s S. Pišlovou);
• Spisovně, či nespisovně? ČJL, 9–10, 1994–1995, 223–225;
• Termíny – ano či ne? Čeština doma i ve světě, 2, 1997, 2–3.
• Rozumět jazyku. PedF UK. Praha 1995. Sborník k významnému životnímu jubileu, na kterém se podíleli svým přispěním pod vedením PhDr. Otakara Mališe, CSc., mnozí čeští i zahraniční bohemisté.
• Didaktické studie (ročník 2, číslo 2, 2010).[5] Mimořádné číslo věnované významnému životnímu jubileu.
• Žena růže píseň řeč (PedF UK. Praha 2015). Sborník k významnému životnímu jubileu.

• 1968 – PhDr: Filozofická fakulta Univerzity Karlovy v Praze
• 1972 – Kandidát filologických věd: Filozofická fakulta Univerzity Karlovy v Praze
• 1978 – Habilitační řízení: Pedagogická fakulta Univerzity Karlovy v Praze
• 1990 – Jmenovací řízení: Univerzita Karlova v Praze, obor český jazyk

• 1959–2007 – odborná asistentka, docentka a profesorka, katedra českého jazyka Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy v Praze
• 1990–2001 – vedoucí katedry českého jazyka Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy v Praze
• 2001–2006 – rektorka Literární akademie Josefa Škvoreckého v Praze
• 2006–2010 – prorektorka pro vědu a zahraniční styky Literární akademie Josefa Škvoreckého v Praze
• 2007–2021 – školitelka a vyučující v doktorském studijním programu Pedagogika-Didaktika českého jazyka, katedra českého jazyka Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy v Praze