Radomír Malý

Radomír Malý vystudoval Filozofickou fakultu dnešní Masarykovy univerzity. Poté pracoval jako historik v Uměleckohistorickém muzeu v Kroměříži, v roce 1972 byl z politických důvodů propuštěn a byl nucen pracovat mimo svůj obor. Aktivně se účastnil vydávání katolického samizdatu[2] a stal se signatářem Charty 77.[3]

Po Sametové revoluci byl zástupcem šéfredaktora brněnské redakce deníku Lidová demokracie a mezi lety 1993 a 1994 šéfredaktorem konzervativního katolického týdeníku Světlo.[4] V letech 1996 - 2010 vyučoval na Teologické fakultě Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích. V roce 2004 neúspěšně kandidoval do Senátu za Národní sjednocení ve volebním obvodě Brno-venkov.[5][6] Roku 1997 se stal zakládajícím členem české pobočky mezinárodní federace Una Voce.

Radomír Malý je autorem řady článků a publikací, které se týkají především jeho pohledu na církevní dějiny.[4] Své články též publikuje na webech Duše a Hvězdy a Institutu sv. Josefa a také v časopisech Te Deum, Řád a Immaculata.[7] Svými názory je v rozporu s liberály a modernisty v rámci katolické církve v ČR, které většinou kritizuje z tradicionalistických pozic.

Radomír Malý zdůrazňuje nutnost obrany tzv. tradičních katolických hodnot, staví se proti liberalizaci potratů a sexuální etiky. Snahy o legalizaci potratů a pornografie vnímá jako jeden z cílů svobodných zednářů, kteří podle něj usilují o to, rozvrátit dobrou křesťanskou rodinu, kterou vnímá jako jeden z obranných valů katolicismu.[8]

Ve svém článku Na programu je katolická kontrarevoluce formuluje myšlenku, že v krajním případě i „povstání nebo vojenský převrat na obranu tradiční rodiny a nenarozených dětí by tady nejenže nebyl něčím eticky vadným, ale naopak hrdinným projevem odporu proti nynější bezbožné revoluční totalitě a každý katolík, hodný toho jména, by měl morální povinnost něco takového podpořit."[9]

Malého esej Idea státu křesťanského (poprvé publikovánou v roce 1987 v exilových Rozmluvách) kritizoval v článku Kritické teze k „Ideji státu křesťanského” jiný katolický disident Václav Benda. Benda zpochybnil správnost některých Malým uváděných údajů a jejich interpretaci. Navíc Malého obvinil ze soustavného protiřečení si. Kritizoval ho také za to, že připouští šíření křesťanství násilím.[10]

• Církevní dějiny, Matice cyrilometodějská, Olomouc 2001. 283 s. ISBN 80-7266-083-7
• Alfred Fuchs: muž dvojí konverze, Cesta, Brno 1990. 51 s. ISBN 80-900087-4-7
• Humanisté nebo satanisté? K dějinám svobodného zednářství, Kašpárek, Brno. 83 s. 1997
• Brünn [historická publikace v německém jazyce], spoluautoři Gerhard Aberle a Vojen Drlík, Kraft, Würzburg 1993. 104 s.
• Religiozita v dramatu českého národního obrození, Michael S.A., Frýdek-Místek 2003. 148 s. ISBN 80-239-9993-1
• František Sušil, obroditel Církve i vlasti, Orel, Brno 2004, 82 s. ISBN 80-85010-65-8
• Je dovoleno bránit inkvizici?, Michael S. A., Frýdek-Místek. 73 s. ISBN 978-80-254-1299-2
• Katolíci ve stínu hákového kříže, ISBN 80-254-0000-X
• Svědek víry v době osvícenství Klement Maria Hofbauer
• Nejkrvavější genocida minulosti a současnosti : málo známé informace o pronásledování křesťanů, Michael S. A., Frýdek-Místek 2013. 245 s. ISBN 978-80-260-9238-4