Radiotechnika
Radiotechnika je jeden z hlavních oborů elektrotechniky zabývající se přenosem informace pomocí elektromagnetického vlnění – radiových vln.
Vznik a využití
Za vznik radiotechniky lze považovat vynález vysokofrekvenčního LC oscilátoru netlumených elektromagnetických kmitů Heinricha Rudolfa Hertze ke konci 19. století. K průkopníkům v radiotechnice rovněž patří ruský fyzik Alexandr Stěpanovič Popov a italský fyzik Guglielmo Marconi.
Radiotechnika je využívána v obrovském množství lidské činnosti. Radiotechnická zařízení lze spatřit každodenně v běžném životě. Typickým příkladem využití radiotechniky v běžném životě je mobilní telefon, autorádio, televizní přijímač. Radiotechnika je využívána ke komunikaci v armádě, v telemetrii, k ovládání zařízení na dálku, v modelářství atd. K základním prvkům radiotechniky patří vysílač a přijímač.
Zájmová sdružení
Hodně lidí se zabývá radiotechnikou ze záliby. Takový člověk se nazývá radioamatér, je držitelem radioamatérské licence a získal od příslušného úřadu povolení k vysílání. Po celém světě existují spousty zájmových radioamatérských sdružení provozující kolektivní radioamatérský sport.
Sdružují se také sběratelé historických přístrojů, v Česku např. ve spolku Historický radioklub československý.
