Racek tmavý

Racek tmavý (Leucophaeus modestus) je středně velký jihoamerický druh racka, známý unikátní hnízdní biologií.

Racek tmavý
Racek tmavý, dospělý pták ve svatebním šatu se dvěma mladými ptáky
Stupeň ohrožení podle IUCN

málo dotčený[1]
(jako Larus modestus)
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Podkmenobratlovci (Vertebrata)
Třídaptáci (Aves)
Podtřídaletci (Neoghathae)
Řáddlouhokřídlí (Charadriiformes)
Podřádracci (Lari)
Čeleďrackovití (Laridae)
Rodracek (Leucophaeus)
Binomické jméno
Leucophaeus modestus
Tschudi, 1843
Areál rozšíření
Areál rozšíření
Synonyma
  • Larus modestus
  • racek chilský[2]
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Popis

Dospělí ptáci jsou celí tmavošedí, se světle šedou až bílou hlavou a bílým zadním okrajem křídla, ocas s černou páskou a bílým koncovým lemem. Nohy a zobák jsou černé. V prostém šatu mají i hlavu hnědou. Mladí ptáci se podobají dospělým ve svatebním šatu, jen jsou zbarvení více dohněda.

Výskyt

Hnízdí v Jižní Americe v příbřežní poušti Atacama (provincie Antofagasta, severní Chile). V době mimo hnízdění se ptáci rozptylují na sever po Ekvádor (zatoulaní ptáci byli zjištěni až v Kolumbii), rozsah disperze jižním směrem není známý (minimálně po Valparaiso).[3]

Biologie

Hnízdní biologie racka tmavého je zcela unikátní. Ptáci hnízdí 35-100 km od pobřeží ve vnitrozemí nejsušší pouště na světě (Atacama). Ve dne dospělí ptáci „stojí“ nad vajíčky nebo mláďaty, aby je stínili před pronikavým sluncem. V noci pak létají lovit potravu na pobřeží Tichého oceánu. V této činnosti se obden střídají. Vajíčka jsou na drsné podmínky adaptovaná odlišnou strukturou skořápky, která o dvě třetiny redukuje vypařování vody z nich.[4] Poprvé nechávají rodiče mláďata samotná ve věku šesti dnů, kdy už jsou schopná plné termoregulace.[5] Ptáci loví dvojím způsobem: jednak sbírají z hladiny moře ryby a korýše, jednak loví na pobřeží poustevníčky rodu Eremita.[6]

Odkazy

Reference

  1. Červený seznam IUCN ohrožených druhů 2021.3. 9. prosince 2021. Dostupné online. [cit. 2021-12-27]
  2. ZICHA, Ondřej. Larus modestus (racek tmavý) [online]. BioLib.cz, 2005-12-16 16:38:01 CET [cit. 2009-02-05]. Dostupné online.
  3. HARRISON, P. Seabirds: an identification guide. Londýn: Christopher Helm, 1989. ISBN 0-7136-3510-X.
  4. GUERRA, C. G.; AGUILAR, R. E.; FITZPATRICK, L. C. Water vapor conductance in Gray Gulls (Larus modestus) eggs: adaptation to desert nesting. Colonial Waterbirds. 1988, roč. 11, čís. 1, s. 107-109.
  5. GUERRA, R. E. A. C. G.; FITZPATRICK, L. C.; LUNA, G. S. Thermobiology of Gray Gull (Larus modestus) embryos and hatchlings correlates of nesting in the Atacama Desert. Estud. Oceanol.. 1998, roč. 17, s. 7-12.
  6. RYAN, P. G.; HOCKEY, P. A. R.; BOSMAN, A. L. The foraging behavior of Gray Gulls at a sandy beach. Wilson Bulletin. 1987, roč. 99, čís. 2, s. 271-273.

Literatura

  • HOWELL, T. R. et al. Breeding biology of the Gray Gull. Berkley: University of California, 1974. ISBN 0520095162.

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.