RWD-10

Potřebu rychlých akrobatických jednosedadlovek uspokojila továrna DWL sérií vysokovýkonných hornoplošníků RWD-10, vysoce obratných, schopných konkurence se zahraničními typy. Jedinou jejich nevýhodou byly dosti nespolehlivé pohonné jednotky. První prototyp RWD-10 (SP-ALC) létal s motorem Cirrus Hermes IIB o výkonu 77,2 kW/105 k, ale pro sériovou výrobu byly určeny a také použity licenční motory PZInż. Junior o jmenovitém výkonu 110-120 k. (Państwowe Zakłady Inżynierii, licence Walter Junior).[2]

Hlavním designérem byl ing. Jerzy Drzewiecki z týmu RWD. Letoun byl zalétán v červenci 1933 pilotem Kazimierzem Chorzewským na varšavském letišti Okęcie. Výsledky s prototypem nebyly uspokojivé, letadlo bylo směrově i výškově nestabilní.

První sériový RWD-10 (motor Walter Junior) s imatrikulací SP-BGY (Aeroklub Krakowski)

Původním záměrem konstruktérů bylo nabídnout armádě cvičné a sportovní letadlo pro výcvik vojenských pilotů, ale vojenské letectví se o toto letadlo nezajímalo. Zvláště nepříznivý postoj vyznával vůči konstrukcím DWL-RWD velitel polského letectva, generál Ludomił Rayski. Po nezbytných úpravách (prodloužení trupu, odstranění destabilizujících kapotáží, výměna motoru) bylo dosaženo zlepšení charakteristik letadla.[3] V roce 1935 po zkušebních testech v ITL (Instytut Badaň Technicznych Lotnictwa) ve Varšavě[4] získal upravený letoun schválení pro provoz. První sériový RWD-10 (SP-BGY) se odlišoval motorem PZInż. Junior a fotokulometem K-28.

V roce 1936 polovojenská organizace L.O.P.P. (Liga Obrony Powietrznej i Przeciwgazowej, Liga obrany protiletadlové a protiplynové)[5] objednala 20 letounů (peníze byly získány z příspěvků L.O.P.P. a z veřejných příspěvků na rozvoj polského civilního letectví). Sériová výroba byla zahájena na jaře 1937. Polský letecký rejstřík uvádí prototyp z roku 1933 (SP-ALC) a 21 letounů vyrobených v roce 1937.[6] V roce 1938 byly postaveny další dva. Celkem bylo vytvořeno 24 kusů RWD-10 včetně prvního prototypu, další zdroj uvádí až 26 letounů.[3]

Předávka letadel RWD-10 vyrobených DWL a financovaných L.O.P.P., Mokotówské letiště ve Varšavě (září 1937)

RWD-10 byl jednomístný, jednomotorový hornoplošník typu parasol smíšené, ocelo-dřevěné konstrukce pokryté plátnem. Křídlo lichoběžníkového tvaru bylo tvořeno dřevěným rámem se dvěma nosníky, které bylo spojeno s trupem baldachýnem. Vpředu potažené překližkou a plátnem. Křídlo bylo podepřeno centrální pyramidou a dvojitými rovnoběžnými vzpěrami. Trup s pravoúhlým průřezem byl svařen z ocelových trubek, obklad z překližky a pokryt plátěným potahem. Horní a dolní část trupu byla zaoblená.[3]

Pevná část ocasní plochy byla dřevěné konzolové konstrukce, pokrytá překližkou (stabilizátory). Pohyblivé části (výškovky a směrovka) byly pokryty plátnem a byly ovládány táhly vedenými po vnější části trupu. Pilot seděl v otevřeném kokpitu a proti proudu vzduchu byl chráněn pouze čelním štítkem. Konvenční pevný, brzděný dvoukolový podvozek se vzduchovými tlumiči a s ostruhou vzadu.

Motor byl kryt plechem z hliníkové slitiny. Čtyřválcový vzduchem chlazený motor PZInż. Junior s jmenovitým výkonem 110 k (82 kW ) a startovacím výkonem 120 k (90 kW ).[7] Kapacita palivové nádrže 54 l, spotřeba 25 l/h. Dvoulistá, dřevěná vrtule Szomański s pevným nastavením.[8]

Předávka 123 letadel vyrobených DWL na letišti Mokotów Varšava (zprava v prvé řadě 4 sanitní letadla RWD-13, v druhé řadě 19 akrobatických letounů RWD-10, dále 20 turistických RWD-13 a v posledních čtyřech řadách 80 školních strojů RWD-8)

Teprve po Mezinárodním závodu turistických letadel Challenge (28. srpna - 16. září 1934), kde letouny RWD-9 obsadily 1., 2., 7., 8. a 15. místo,[9] se aerokluby začaly o letouny RWD více zajímat. RWD-10 měl díky své malé velikosti relativně výkonný motor, který v kombinaci s vynikající ovladatelností vedl k výborným schopnostem pro akrobacii. Letouny používaly především polské aerokluby (Poznaň, Krakov, Varšava, Gdaňsk, Lvov a slezský ), několik si jich ponechala polovojenská organizace L.O.P.P. (Liga letecké a protiplynové obrany).[6] V aeroklubech sloužily i pro výcvik stíhacích pilotů Polského letectva (SP-ALC a SP-KTT navíc působily u štábní letky). Sériová letadla RWD-10 dostala křídla podobné konstrukce jako křídla stíhačky PZL P.11c, které v té době tvořilo základ polských stíhacích letadel.[10]

První veřejná, akrobatická produkce provedená Andrzejem Włodarkiewiczem se konala ve dnech 14.–15. září 1935 ve Varšavě při příležitosti konání soutěže balónů Pohár Gordona Bennetta.[8] Další letoun RWD-10 (SP-BGT) se zúčastnil balkánské rally (27. května–13. června 1937), demonstračních letů v Bukurešti, Sofii, Bělehradě, Athénách a Budapešti.[10]

Před vypuknutím druhé světové války po haváriích při akrobacii byla ztracena tři letadla. V září 1939 bylo jedno letadlo RWD-10 (SP-BLZ) použito v Krakově jako průzkumný, kurýrní letoun a druhé letadlo z aeroklubu Vilnius (tehdy hlavní město polského, vilenského vojvodství) přeletělo do Lotyšska. Ostatní byla zničena během invaze do Polska v září 1939.[8]

• Polsko Polsko
  • Polské aerokluby
  • L.O.P.P.

Údaje podle[10][11]