Růže mnohokvětá

Opíravé liány nebo mohutné, gejzírovitě větvené keře s obloukovitě sehnutými, ostnitými větvemi. Vytváří šlahounovité výhony, dorůstající za rok až čtyř metrů. Ostny jsou jednotlivé, hákovité, slouží jako příchytky k podložce (stromu, skále). Nápadným znakem růže mnohokvěté jsou hřebínkovitě zpeřené palisty, vlastnost, která se zachovala po mnoho generací i u velkého počtu zahradních růží. Složené listy jsou sedmičetné.[2]

Květy jsou bílé, drobné, pouze 1–2 cm široké, jednoduché, ve velmi bohatých kuželovitých chocholících, příjemně vonící. Kališní cípy jsou chudě zpeřené, po odkvětu brzy opadávají; čnělky pestíků jsou srostlé v nápadný vystupující sloupek. Kvete v červnu a červenci. Šípky jsou malé, asi velikosti velkozrnného hrachu, kulovité, červené.

Pochází z oblasti východní Asie, Japonska, Číny a Koreje. V Evropě začala být pěstována až mezi lety 1865–1870. V České republice je pěstována přibližně od přelomu 19. a 20. století. Místy zplaňuje. Na jejím rozšiřování v zahradách a krajině se podílí ptactvo, pro které jsou drobné šípky vítanou potravou.

Růže mnohokvětá je velmi pohledná a snese rozmanité podmínky (mráz, výsluní, sucho, dobře roste i v polostínu a vlhku). Je vhodná jako solitéra, a to zejména pro větší plochy; hodí se také do skupin k plošnému ozelenění. Dobře se množí semenem, dřevitými řízky i hřížením.

Využívá se jako solitérní keř ve větších zahradách, na prostranství a v živých plotech. Jedna z linií, téměř bezostný klon, se využívá jako podnožová růže, oblíbená zvláště mezi švédskými školkaři. Ve Skandinávii se R. multiflora užívá jako podnož kulturních růží díky její značné odolnosti vůči nízkým teplotám. Šípky jsou využitelné ve floristice do zimních kytic a vazeb.[3]

• 
  Keř růže mnohokvěté
• 
  Keř v zimě
• 
  Šípky jsou potravou pro různé druhy ptactva
• 
  Detail květenství